děvka, -y ž. (2. mn. -vek) 1. hanl. děvče n. mladší žena, zvl. nehodná, nemorální, lehká; nevěstka: prodejné děvky; utratit všecko s d-mi †2. dívka: aj já d. Páně, staniž se mi podle slova tvého (bibl.); co ty, děvko mladá, si počneš v té Sodomě, jsi tak mladá! (Něm.) †3. služebná, děvečka 2: dvě léta sloužila za stravu, po dvou letech zesílila a nastoupila za děvku (Něm.)