dříve, dřív přísl. 1. před stanovenou, zamýšlenou, obvyklou dobou, v kratší, časnější době (než stanovené, zamýšlené, obvyklé) (op. později): přijdu d. než ve čtyři hodiny; přijdu dnes d. (než včera); přišel jsem ze všech nejdříve; udělej to co nejdřív(e) v nejbližší době; čím dříve (dřív) tím lépe (líp); d. nebo později, ale jednou to přijde; má tolik práce, že neví co (kam) d.; neví, co dřív platit; nejdříve jsem myslil, že... zprvu, nejprve; d. mi to řekni napřed; nejdřív mi řekni, co zamýšlíš především; kdo dřív přijde, ten dřív mele (přísloví) má přednost 2. ve spoj. d. než, d. nežli uvádí časovou větu s dějem následným: dřív než se zbudí kohouti, musím tě za svou pojmouti (Erb.); přijdu d., než se naděješ n. přijdu, d. než se naděješ; někdy se dřív(e) vynechává: přijdu, než se naděješ 3. v minulé době; kdysi, jindy: d. bylo u nás hodně veselo; d. jsem zastal hodně práce 4. nář. spíše: (v kostele) prach se nezvedá to dřív takhle v hospodě (Baar) †5. v platnosti předl. s 2. p. před něčím: lidé umírají d. času; d. konce; d. nadání (Třeb.) než se člověk naděje; zpodst. dříve neskl. s. ob. dřívějšek: je to lepší proti d.