důchod, -u m. (6. j. -u, -ě) 1. příjem (obvykle pravidelně se opakující) z něj. poměrně trvalého zdroje: pracovní d. založený na vlastní práci; živočišná výroba byla hlavním pramenem d-ů malých a středních rolníků; bezpracný d. (v kapit. zřízení) založený na předem vytvořené jistině (na uloženém kapitálu, pronajaté půdě ap.); doly byly jedním pramenem královských d-ů; zemské, městské d-y; d-y vrchnosti z dvorů, lesů, rybníků; dostal místo vychovatele u šlechtické rodiny s ročním d-em tří set zlatých platem 2. ekon. národní důchod část úhrnného společenského produktu (v určitém období), která zbývá po nahrazení spotřebovaných výrobních prostředků 3. pravidelný příjem lidí neschopných práce pro invaliditu n. stáří, poskytovaný z národního pojištění: invalidní, starobní, sociální d.; vdovský d.; dostávat, mít d., ob. být v d-u být důchodcem; jít do d-u 4. (dř.) důchodenský úřad: úřadovat v d-ě; ob. mluvit, pít jako do d-u hojně; prší jako do d-u; expr. zdrob. k 1, 3 důchodek v. t.