dýchati ned. (1. j. -chám, kniž. zř. -ši, rozk. -ej, přech. přít. -chaje, kniž. zř. -še) 1. nabírat vzduch do plic a vypouštět jej: volně, lehce, zhluboka, rychle, prudce, těžce, nepravidelně, špatně d.; dusí se, nemůže d.; dýchal jako kovářský měch; stál v úkrytu, ani nedýchaje bez pohnutí; přen. pokožka dýchá; biol. dýchání okysličování organických látek v těle živých organismů, které se u vyšších živočichů děje prostřednictvím zvláště k tomu uzpůsobených orgánů (dýchacích); respirace 2. (co, ~) vdechovat n. vydechovat: d. vůni pryskyřice; dýchal jí kouř do očí; d. na zamrzlé okno 3. být na živu; žít: neví více, než že dýchá (Něm.); za dva dny již nedýchal; dýchala jen pro své dítě; svobodně d. 4. kniž. (čím; co) vydávat (co), šířit (co), vyzařovat (co): lesy dýchaly mrazem; v horách všechno dýchalo jarem; kamna dýchala teplo; pec pozdě v noci ještě dýchala hřála; dýchá pomstychtivostí (Vanč.) 5. kniž. (odkud) jemně, lehce se šířit: svěží vánek dýchá z luk; z průjezdu domu dýchá chlad čiší; ze zasněžených chaloupek dýchá vánoční nálada; láska dýše z každé řádky dopisu ○ předp. do-, na-, na- se, od- (-dýchat, -dychat), pro-, roz-, roz- se, u-, u- se, v-, vy-, vy- se, za-, za- se; vzdychati (zavz-, pozavz-), zdychat; nás. dýchávati ○ předp. v. dýchati kromě pro-; dok. dýchnouti