důstojný (*dostojný) příd. 1. mající vážnost n. hodnost; vážený, vážný, ctihodný: Komenský, d. učitel národů; mladíčkové i d-í mužové; d. ráz obličeje; zachovat d. klid; politika d-á a čestná; d. heroismus práce; často v titulech duchovních osob: d. pane!; d. pan opat; d-á matka představená kláštera 2. (~; koho, čeho) náležitě vážný, souhlasící s hodností, vážností někoho, něčeho, shodný s poměry; slušný, vhodný, hodný: d. průběh sportovního utkání; vytvořit d-é prostředí schůzí; postaral se o d-ého svého nástupce; cesta d-á našich národních tradic; není d-é člověka, aby myslil jen na sebe; často iron. opilec a jeho d-í kumpáni; → přísl. důstojně: tvářit se, vypadat, mluvit, hovořit, jednat d.; d. lidsky žít náležitě; → podst. důstojnost, -i ž.: královská d. hodnost; zapomenout na svou lidskou d. čest, vážnost, hodnotu