důtka, -y ž. (2. mn. -tek) 1. důrazné napomenutí; pokárání, výtka: přísná, ostrá, ústní, písemná d.; dát, udělit někomu důtku; dostat důtku †2. výčitka, narážka: d. o kacířství popouzela husity (Pal.); v. též důtky, dutky