daleký příd. (2. st. další v. t.) 1. jsoucí ve velké vzdálenosti místní n. časové; vzdálený, odlehlý (op. blízký): d-é krajiny, země; d-é mlhoviny, D. východ Dálný východ, zeměp. východoasijské země; d-á budoucnost; není d-á doba, kdy... brzy přijde; d-á minulost dávná; přen. d. příbuzný vzdálený; v někt. kniž. rčeních ve jmenném tvaru: být dalek pravdy, toho úmyslu nemít vůbec pravdu, ten úmysl; být dalek toho, aby... nepomyslit na to, aby... 2. do dálky se prostírající, vedoucí, do dálky sahající; širý, rozlehlý, rozsáhlý: d-á rovina; d-é pole, široké pole (Erb.); d-á plavba; dalekáť cesta má, marné volání (Mácha); d-é výsledky; d-é oči (Šrám.) do dálky upřené, zahleděné, jakoby nepřítomné; sport. skok d. do dálky: voj. d-á palba na vzdálené cíle 3. řidč. velký, značný: d-á většina, menšina; přen. d. dosah; d-é závěry dalekosáhlé, významné; zpodst. daleko, -a s. (zprav. jen v předl. spoj.) dálka: dívat se do d-a; v d-u se modraly hory; vrátit se z d-a; v. též zdaleka; přísl. dalece v. t., daleko v. t.