do I předl. s 2. p. 1. vyjadřuje postup děje, zaměření něčeho dovnitř něčeho n. někoho, k jádru něčeho (op. z, ze): vstoupit do pokoje, nasedat do vozu; vjet do tunelu; jít do města; jet do Prahy; uložit něco do zásuvky; strčit do kapsy; obléci se do šatů; přikládat do kamen; spadnout do vody; píchnout si trn do prstu; uhodilo do stromu; přijmout do práce, do dílny novou sílu; jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá (přísloví); těžko jsem do sebe vpravil oběd; vběhnout někomu do cesty, přen. náhle, nečekaně, náhodně se s někým setkat, obyč. nerad; ♦ vzít si něco do hlavy umínit si; skákat někomu do řeči přerušovat někoho; bručet si do vousů pro sebe; pracují si do ruky vzájemně se podporují; hrom do toho (uhoď)! (zaklení); jít do sebe (ob.) kát se; mluvit do někoho (půl hodiny) (expr.) přesvědčovat ho; kápnout někomu do noty (ob.) přijít vhod; hrát někomu do noty přizvukovat 2. vyjadřuje postup děje n. směřování něčeho něj. směrem, k něj. cíli, k určitému (zprav. konečnému) stupni: vlak do Prahy jedoucí ku Praze; stoupat do kopce, do schodů; okna (směřující) do ulice; vyhlídka do kraje; hledět do dálky; dívat se do světla; zatlačit do pozadí, přen. zbavit vlivu; zahledět se do minulosti zavzpomínat; skok do dálky, do výšky; padl do mdlob; upadl do nemoci; přivést do rozpaků; zahnat někoho do úzkých znemožnit mu bránit se, vymlouvat se; jít do všech důsledků důsledně něco řešit; zapírat do očí drze; růst do krásy krásnět; přijít do rozumu dostat rozum; mluvit do větru naplano; být do větru lehkomyslný; být do světa odvážný n. rozmařilý, světácký; vychvalovat do nebes přespříliš 3. vyjadřuje dovedení děje až k něj. hranici prostorové, časové n. číselné; až po, až k; dovedení činnosti k určitému (zprav. konečnému) stupni, k určité (zprav. plné) míře, jakosti: dům je již vystavěn do prvního poschodí; plášť (sahající) do půl lýtek; svléknout se do půl těla; najíst se do sytosti; dopít sklenku do dna; vypít kalich hořkosti do dna vrchovatou měrou zakusit zlého; dovážit zboží do kila; vymýtit zlo do kořene; rmoutit se do hloubi duše; – pracovat až do rána po celou noc; dřít od tmy do tmy celý den; zpívat od rána do večera po celý den; zůstat do konce představení; vrátit se do desíti hodin; čekat do posledního okamžiku; průchod do odvolání; do vánoc se naučí bruslit než budou vánoce; do týdne se uzdravit než skončí týden, během týdne; do roka a do dne přesně za rok; knihy pro děti do šesti let; všeho do času (pořek.) všechno jednou skončí; mít pravdu do jisté míry; – šlo to do tisíců; počítat do sta; utratit peníze do haléře zcela; zbořit do základů; zahynuli do jednoho všichni; představení vyprodané do posledního místa; do třetice všeho dobrého (pořek.) 4. uvádí naznačení účinku děje n. vlastnosti, způsobeného jejich velkou mírou; až do zejm. při dosažení konečného stupně n. plné míry: opakovat do omrzení; pracovat do úpadu; poranit se do krve; opít se do němoty; křičet až do ochraptění; najíst se do sytosti; vyspat se do růžova dobře, zdravě; opálený do hněda; upečený do zlatova; drát rozžhavený do běla 5. řidč. označuje přibližnost něj. číselného údaje; k(e): v sále bylo do dvou set posluchačů; vydělal si některý měsíc do tisíce korun 6. (někdy též ve spoj. s co) vyjadřuje zřetel k něčemu: sbor (co) do počtu slabý co se týče; to dítě je celá matka do podoby i do povahy; peníz co do velikosti asi tolaru se rovnající (Jir.); ob. co je do takové práce!; má to něco do sebe je na tom něco zajímavého, není to bezvýznamné; co je ti do toho o to se nestarej; co je mi do tebe!; jde do tuhého situace se přiostřuje 7. naznačuje účel činnosti, určení něj. věci n. osoby pro něco: dát zboží do prodeje; schovat do zásoby; hrát do tance, do pochodu k tanci, k pochodu; pobízet koně do klusu; svolávat do zbraně; uvést stroj do chodu; dát knihu do tisku, do vazby; chodit do práce být zaměstnán; plášť do deště; kůň do tahu; vstupenka do divadla 8. naznačuje způsob činnosti, jímž se dospělo k žádoucímu výsledku: seřadit se do šiku; vázat obilí do snopů; stočit papír do kornoutu; výstřih do čtverce; sestřihnout stromky do jehlanů; lavička do podkovy (Ner.) 9. jako výraz vazby sloves n. dějových jmen slouží k vyjádření růz. vztahů mezi dějem a vzdálenějším předmětem: vrážet do chodců; zamilovat se do děvčete; je do ní celý blázen (expr.); vžít se do nových poměrů; dát se, pustit se do jídla; dát se do smíchu; je mi do pláče, do smíchu, do žertu; úvod do literatury; přeložit do jiného jazyka; dostat se do varu, přen. rozohnit se, rozčilit se; ob. to bych do něho neřekl; neví, jak do toho jak začít; stěžovat si do někoho, něčeho (kniž.) (čast. na někoho, něco); kniž. to bych se do něho nenadál to bych od něho nečekal; zast. odvolat se do rozsudku proti rozsudku