doktor, -a m. (5. j. -re) (doktorka v. t.) (z lat.) 1. d. věd vyšší vědecká hodnost (zkr. DrSc.) 2. hodnost a titul dosažené přísnými zkouškami po zakončení vysoké školy: d. filosofie, (veškerého) lékařství (ob. medicíny), práv, teologie atd. (zkr. PhDr., JUDr., MUDr., ThDr., ve větné souvislosti dr., dr. tech.); udělit někomu titul čestného d-a (zkr. dr. h. c., tj. doctor honoris causa) hodnost doktorskou beze zkoušek, za zásluhy o vědu, umění n. stát; Jaroslav Kvapil, čestný d. Karlovy university; přen. zast. ob. dělat někomu d-a (čast. advokáta) hájit někoho 3. ob. (zast. ob. též dochtor) lékař: zavolat k nemocnému d-a; d-a ti dělat nebudu léčit tě nebudu; ž. doktorová, manželka doktora; expr. zdrob. doktůrek, -rka m. (mn. 1. -rkové, -rci, 6. -rcích); doktorský příd.: obhajoba d-é práce; d. diplom; d-á hodnost; d-é zkoušky; ob. d. synek lékaře; přísl. doktorsky