dovršiti dok. (3. mn. -í) (co) 1. vytvořit až k vrcholu, ukončit vrcholem, až navrch doplnit, dosypat; završit: d. stoh slámy; d. mohylu 2. přivést něco k vyvrcholení, naplnění n. ke konečnému bodu, cíli; dokončit, dokonat: d. odkaz; d. vývoj, věk, čas; d. dvacátý rok; d. vzdělání, zkázu; d. míru hněvu, trpělivosti; dovršení vítězství, revoluce; přen. jeho dny jsou dovršeny bude s ním zúčtováno; euf. umírá, zemře; — dovršiti se dok. dosáhnout nejvyššího stupně vývoje; vyvrcholit, naplnit se, dokončit se: dovršila se jeho přeměna; dovršil se jeho osud; — ned. dovršovati, dovršovati se