draha I, drah s. n. ž. pomn. (1., 4. draha, zř. dráhy, Pal., 3. -ám, 6. -ách, 7. -ami) pozemek ležící ladem n. jen široká cesta mezi ploty, poli, kudy se volně chodí n. jezdí a kde se i pase: vyběhnout na draha; pást krávy (kozy) na drahách; sjížděli hlinitými d-mi do městečka (Jir.); → zdrob. drážka, drážky, -žek s. n. ž. pomn.: ty drážka tady, co se ty kozy pasou (Jir.)