duše, -e ž. 1. vnitřní vědomí a schopnost člověka myslit, cítit a chtít, vázané na jeho hmotnou podstatu a vznikající mozkovou činností; duševno, psychika (psych.): mít smysl pro potřeby lidské d.; vyšetřování d. abnormálních dětí; ideál hudby, kterou nosil Smetana v duši; bylo mu, jako by se mu v duši něco rozbilo; hořel v duši pomstychtivostí; socialista tělem (i) duší, duší (i) tělem celou svou bytostí; přen. tisíciletá d. města promluvil nám z d. tlumočil věrně naše neprojevené myšlenky; promluvit někomu do d. upřímně s někým pohovořit, aby byl přiveden na správnou cestu; vidět lidem do d. znát jejich myšlenky; prohlédnout někoho až na dno d. poznat plně něčí povahu n. úmysly; otevřít někomu svou duši odhalit své nitro; to mi nejvíc leží na duši (čast. na srdci) tíží mou mysl, dělá mi starosti; v tom jsme všichni jedna d. stejného smýšlení, rozumíme si; byla v něm malá d. (čast. dušička) měl strach, úzkost; vložit (celou) duši do svého díla věnovat mu své nejlepší tvůrčí schopnosti 2. ve spoj. z (té) duše, z hloubi duše, do duše, celou duší, s (celou) duší bývá často prostředkem zesílení slovesného děje ve významu příslovcí úplně, plně, zplna, zcela, docela, velice, velmi, upřímně, opravdu, doopravdy, vskutku ap.: z d. jsem se za jeho jednání styděl; být z d. poctivý; být někomu z té d. oddán; děkuji vám z celé d.; těšil se na to z plné d.; ze vší d. vám to slibuji; smát se z hloubi duše upřímně; do d. se mi to znechutilo; přilnout k někomu, viset na někom celou duší s vřelou oddaností; poslouchat s celou duší s plným vnitřním zaujetím 3. (v nábož. a vůbec idealistickém pojetí) nehmotná, samostatná podstata lidské bytosti vedle podstaty hmotné (op. tělo): nesmrtelná d.; bratří všecko opustili pro spásu své d. (Jir.); zapsat duši čertu; utrpět škodu na duši; spory d. s tělem (v staročeské literatuře); otvírali okno, aby d. mrtvého mohla odejít; chodila jako tělo bez d.; dát duši za někoho obětovat se; vypustit duši, odevzdat duši bohu (kniž.) zemřít; má duši na jazyku je blízko smrti, brzy zemře; vyrazit, vytřást z někoho duši zabít n. přizabít někoho (často žert.); div v té dřině duši nenechal; chodí jako bludná d.; expr. být n. třást se na krejcar jako čert na hříšnou duši být velmi chtivý peněz, lakomý; krom té drahé d. žijí jak ten boží dobyteček; spaste duši zachraňte se; (v zaklínání) na mou duši (ps. též namouduši), je to pravda; na mou milou duši, to je s vámi práce!; tak už má d. pokoj už může být spokojen 4. expr. člověk jako nositel určitých duševních vlastností, člověk vůbec: mám rád matku, tu drahou duši; je to hudebně založená d.; ta dobrá d. se mi tolik věnovala!; zlotřilá, kramářská d.; nebylo tam živé d. nikdo tam nebyl; bojovat o každou duši o každého jednotlivce, o jeho smýšlení; získávat, kupovat d. přívržence; mazl. (v něžném oslovení milé, milované bytosti:) nezlob se na mne, d. moje!; expr. ten vás ošidil, d. jedna dareba; poněk. zast. Žižkův houfec měl asi čtyři sta duší lidí; město o padesáti tisících duší obyvatel; duše mn. (v starém ruském prostředí) poddaní, nevolníci: statek s padesáti d-mi; Gogolovy Mrtvé d. 5. kniž. nejdůležitější činitel: matka byla duší rodiny; Amundsen byl duší výzkumných výprav do polárních krajů; být duší pionýrské skupiny; melodie je d. skladby základ 6. pojmenování rozličných věcí tvořících důležitou n. podstatnou součást něčeho: bezová d. dřeň bezových větví; rybí d. plovací měchýř ryb; d. (u) houslí ap. sloupek mezi vrchní a spodní deskou strunových hud. nástrojů; d. (pneumatiky) vzduchotěsná pryžová trubice s ventilem, vkládaná do pláště a nahuštěná vzduchem; d. míče (fotbalového aj.) pryžový nafukovací vnitřek; expr. zdrob. k 4 dušenka, -y ž.: d-o moje; zdrob. dušice v. t., dušička v. t., dušinka v. t., duška v. t., douška v. t.