dvacet čísl. zákl. (2. p. dvaceti, dvacíti) označuje počet dvou desítek: je to jen d. metrů vzdáleno; vývoj člověka do d-i let; hovořit k d-i lidem; článek o d-i řádcích; před d-i lety; ob. jeden (stojí, je) za osmnáct, druhý za d. bez dvou jsou oba stejní, ale žádný nestojí za mnoho; dvacetkrát čísl. nás. příslovečná; dvacátý čísl. řad.: d-á léta 19. století 1820-1829; d. díl celku dvacetina; dvacaterý čísl. druh. (o užívání tvarů jmenných v. desaterý) jsoucí ve dvaceti různých druzích; (u jmen pomn., hromad., látkových a abstr. též ve významu čísl. zákl.) dvacet: d-é, d-y dveře; d-á, d-a ústa, d-é, d-o křoví; d. pokrm; d. vztah; zpodst. dvacatero, -a s. dvacet jednotlivin stejného druhu: myslí na desatero d. podrobností (Herrm.); dvacateronásobný čísl. nás. dvacetinásobný; přísl. -násobně, -násob, -násobek, -bku m. (6. mn. -bcích) dvacetinásobek; dvacetina, dvacítina, -y ž. část něj. celku vzniklá jeho rozdělením na dvacet stejných dílů; zdrob. dvacetinka, -y ž.; dvacetinný příd.: d-á soustava dvacítková (mat.); dvacítka, -y ž. v. t.