dvojí čísl. druh. (má též tvary jmenné; j. 1., 4. m. dvojí, 1. ž. dvojí, *dvoje, 4. ž. dvojí, *dvoji; 1., 4. s. dvojí, *dvoje; mn. 1. m. živ. dvojí, *dvoji, neživ. dvojí, dvoje, 4. m., 1., 4. ž., s. dvojí, dvoje; vedle to dvé se běžně užívá to dvojí; u jmen pomn. a hromad. se tvarů jmenných užívá většinou též ve význ. čísl. základní: koupit dvoje kamna, tj. dva kusy; složený tvar tu častěji vyjadřuje spíše druh: dvojí kamna, tj. dva druhy (např. stáložárná a obyčejná)) 1. jsoucí ve dvou různých druzích; (u jmen pomn., hromad., látkových a abstr. též ve význ. čísl. zákl.) dva: d. lidé, vykořisťovaní a vykořisťovatelé; dvoje hodinky; dvoje včelstvo; dvojí sukno, přen. stejnokroj, uniforma; dvojí pravda; dvojí sazba; dvojí žal; dvojí možnost; ♦ lidé dvojí tváře neupřímní, falešní; měřit d-m loktem posuzovat podle nestejného měřítka; politika d-ho želízka (v ohni) počítající s dvěma možnostmi 2. dvojnásobný: dvojí porce dvojitá; zamknout dveře na dvojí západ