erb, -u m. (6. j. -u) (z něm.) znak rodový, zprav. šlechtický; znak městský, státní: e. český; rožmberský e.; e. habsburský; e. města Prahy; lev v českém erbu; zast. člověk bez erbu nešlechtic; zdrob. *erbík, -u, *erbíček, -čku m.; erbovní (†erbovný), erbový příd.: e-ní člověk šlechtic; e-ná šlechta (Hol.)