exekutor [egze-], -a m. (z lat.) vykonavatel, zvl. moci úřední (a kdysi též vojenské); kdo provádí exekuci 2: soudní e.; daňový e.; vojenský e.; e. zabavil nábytek; řidč. e. popravy; přen. horlili (kněží) proti taneční hudbě a jejím e-ům (Ner.), exekutorský příd.: e-é povolání; e-á návštěva; e-é pečeti; → přísl. exekutorsky: dívat se e. zkoumavě, pátravě