figura, -y ž. (z lat.) 1. uměle zhotovená postava, loutka, socha: vyřezat f-u ze dřeva; gestikulace loutkových figur; f-y z vosku v panoptiku; šach. královna, věž, střelec n. kůň (na rozdíl od pěšců) 2. postava (vůbec); též postava uměleckého díla, zvl. literárního: muž rozložité f-y; ob. nepřejídej se, ztratíš f-u přiměřenou linii těla: stará není a f-u má hezkou postavu; – f-y Herrmannových povídek; směšná divadelní f.; přen. byl na ředitelství jen pouhou nastrčenou f-ou zaměstnancem vykonávajícím svou funkci jen zdánlivě 3. vzorec, obrazec: taneční f. charakteristický pohybový prvek tance: f-y v polonéze; kreslit bruslemi f-y naledě; ob. jak f. ukazuje, dopadne to špatně podle všech okolností: (v někt. karetních hrách) skupina karet stejné hodnoty n. podle hodnoty po sobě jdoucích; log. forma kategorického sylogismu složená ze dvou premis a závěru, daná postavením středního členu; geom. útvar, obrazec; tech. přesně vyrovnaná hromada štěrku, písku ap.; hud. krátký hudební útvar sloužící k ozdobování melodie (k figuraci); liter. prostředek básnického stylu záležející v umělém seskupování slov n. vět, při němž se nemění slovní význam (rozl. od tropus) 4. horn. slang. kutiště, pracoviště: chodit na f-u; špatná f.; zdrob. figurka, figurčička v. t.; figurový příd.: f-é ozdoby z figur; f-é tance skládající se z figur