hřbet (nář. hřibet, řibet Hol. aj.), -u m. (6. j. -ě, -u) 1. hořejší část trupu zvířat podél páteře: h. koně; kočka ježí h.; kuch. srnčí h. sladký moučník, paštika ap. podlouhlého tvaru se znázorněnými žebry; zool. (u členovců) horní část hrudi 2. zadní n. svrchní část něčeho: h. knihy, karty, lenošky; h. vlny; h. šavle, nože; h. ruky, jazyka svrchní plocha; zeměp. horský h. táhlá vyvýšenina s plochým, širším temenem 3. ob. (lidská) záda: nosit pytle na hřbetě; protáhnout si h., ♦ dostat na h. být bit; ohýbat, hrbit h. před někým pokořovat se, ponižovat se, poklonkovat: má na hřbetě padesátku je mu padesát let, vložit, naložit na h. dát za úkol, za povinnost: zhrub. natřít, nasolit někomu h. nabít mu; vlez mi na h.! dej mi pokoj: → zdrob. k 1, 2 hřbítek, -tku m. (6. mn. -tcích): kapří, zaječí h.; – h. vlny; zalesněný h., — hřbet, -a m. hanl. nadávka sedlákům, venkovanům: selský h.; vy hřbeti nafoukaní!