haluz, haluze, -e (zast. a nář. haluza, -y, Čel., Klicp., Pitt. aj.) ž. (†haluz, -u m., Havl.) větev, ratolest: h-e stromu šuměly; přen. kniž. slezská h. národa větev; poslední h-e rodu potomek; → zdrob. haluzka, halouzka, -y ž.; → expr. zdrob. haluzečka, halouzečka, haluzenka, -y ž.