hlíza, -y ž. (7. j. hlízou, 2. mn. hlíz atd.) 1. zdužnatělý kořen n. oddenek, v němž rostlina shromažďuje zásobní látky: kulaté hlízy brambor; řepná, celerová h.; hlízy jiřin; kořenové hlízy; přen. h. nerostů mající tvar zdužnatělého kořene 2. poněk. zast. chorobný nádor n. ztvrdlé místo v tělech rostlin n. živočichů (i člověka), vyvolaný různými příčinami; boule, nádor, absces: udělala se mu, naskočila mu h.; morová, jedovatá h.; zemřít h-mi, od h-y; přen. fašismus h. kapitalistické společnosti chorobný výplod, med. absces, vřed; zdrob. hlízka, hlízečka, -y ž.