hlavice, -e ž. (2. mn. -ic) 1. rozšířené zakončení něčeho, obyč. nahoře: h. hřebu; stav. část zakončující nahoře sloup, pilíř n. pilastr; anat. h. kloubu, kloubní vypouklá styčná plocha kosti v kloubu, povlečená chrupavkou; h. kosti pažní; zeměměř. úhloměrný přístroj k vytyčování určitých úhlů; hud. zakončení krku smyčcových nástrojů; geol. vrstevní h. místo, kde vrstva vystupuje na povrch země, čelo vrstvy 2. věc tvarem (popř. polohou aj.) připomínající hlavu, podobná hlavě: h. jiřin; h. zelí, máku *3. hlava lidská n. zvířecí: h. ještěří