hloubiti ned. (3. mn. -í, rozk. hlub, hloubi) (co; co do čeho, v co, v čem) kopáním, rytím, dlabáním do hloubky vytvářet; činit hlubokým, hlubším; vyhlubovat: h. příkop, studnu, základy, místo pro sklep; h. těžné jámy; h. žlábky v prknech; řeka si hloubí řečiště; přen. kniž. starost hloubí vrásky do tváře, v tvář; h. odpor, rozpor; horn. hloubení ražení svislého n. strmého důlního díla seshora dolů; — hloubiti se ned. stávat se hlubokým n. hlubším, prohlubovat se; být v hloubce, sahat do hloubky, rozkládat se v hloubce: důl se hloubí; příkop, voda se hloubí; říční koryto se hloubí za staveními; propast se hloubí před jejími zraky; prsty hloubily se v jeho rameno (V. Mrš.) zarývaly se; přen. kniž. tma se hloubila; rozpor se mezi nimi hloubil zvětšoval, prohluboval ○ předp. pro-, pro- se, v-, vy-, za-, → nás. hloubívati, hloubívati se (o) bez předp.