hrob, -u m. (6. j. -ě) místo, kam se pochovávají mrtví, zprav. jáma vykopaná v zemi; pahorek navršený nad touto jámou po jejím zasypání n. jiná úprava tohoto místa: (vy)kopat h.; otevřený h.: uložit, dát do hrobu; doprovodit mrtvého k hrobu, do hrobu; řeč nad hrobem, u hrobu; položit na h. věnec; ozdobit h.; urnový h. do něhož se ukládají urny s popelem zemřelých: h. Neznámého bojovníka (dř. Neznámého vojína); boží h. v němž byl podle křesťanské tradice pochován Kristus; oltář s napodobením skalního hrobu Kristova; je tu tma, ticho jako v hrobě hluboká tma, velké n. děsivé ticho; být jako h. umět mlčet, zachovat tajemství; ust. kniž. spoj. obílený h. (často i mn. obílení h-ové) kdo předstírá dokonalost, ušlechtilost n. co je navenek pěkné, ale ve skutečnosti bez opravdové mravní n. jiné hodnoty, pokrytec; ♦ vzít něco s sebou do hrobu neprozradit; do hrobu to s sebou nevezme majetek zde po smrti zanechá; být, stát na pokraji, na kraji hrobu, stát jednou nohou v hrobě, být nad hrobem, klonit se, chýlit se do hrobu, k hrobu; dívat se, růst do hrobu být velmi stár, blízek smrti n. velmi nemocen: to je jeho h. smrt, záhuba, konec; připravit, přivést, sklátit někoho do hrobu přivodit, způsobit jeho smrt; kopat h. někomu, něčemu připravovat záhubu, ničit někoho, něco; dívat se někomu, za někým do hrobu přežít ho, vypadá, jako by vstal z hrobu špatně, chmurné myšlenky zas z hrobu vstávaly vracely se; minulost jako by z hrobu povstala oživla, znovu se připomněla; věrnost, láska, nenávist až do hrobu, za hrob na celý život, až do smrti; od kolébky do hrobu po celý život; obrací se v hrobě děje se něco, nad čím by se byl za živa velmi rozhořčil; nemoc — hořký host a někdy do hrobu most (pořek.); archeol. kostrové, žárové hroby; → zdrob. hrobec v. t., hrobek, hrůbek v. t., hrobeček, -čku m. (6. mn. -čcích, -čkách) (zprav.) dětský hrob