hudebník, -a m. (6. mn. -cích) (hudebnice, -e ž.) 1. osoba provozující hudbu jako povolání n. jen ze záliby: h-ci zahráli tuš; h. z povolání 2. člověk s hudebním nadáním n. s láskou k hudbě: to je rozený h.; expr. zdrob. hudebníček, -čka m. (mn. 1. -čkové, -čci, 6. -čcích)