idiom [idyóm], -u m. (6. j. -u) (z řec.) 1. jaz. ustálené spojení slov osobité pro jistý jazyk, zprav. nepřeložitelné; idiotismus I: slovník i-ů †2. nářečí, slang ap.: jazyky a i-y v Rusku obvyklé (Hol.); — idiomatický [-ty-] příd. mající vlastnosti idiomů; zř. jazykově zvláštní (i vzniklý zkomolením): i. ráz; i-é prvky, vazby, rčení; i. překlad využívající osobitých prostředků jazyka, do něhož je dílo přeloženo; → přísl. idiomaticky: i. bohatý; → podst. idiomatičnost, -i ž.