jazyk, -a m. (6. j. -ku, -ce, 6. mn. -cích) 1. svalnatý, velmi pohyblivý orgán v dutině ústní (u zvířat v tlamě, zobáku atd.); orgán chuti, mluvy: špička j-a; olíznout rty j-em; vypláznout j.; hovězí j.; uzený j.; vepřový j. s polskou omáčkou; přen. žluté j-y ohně, ohnivé j-y plameny; ob. utíkal, div si na j. nešlapal s velkým úsilím; jí, div si j. neukousne velmi dychtivě, hltavě; má duši, smrt na j-u je blízko smrti, brzy zemře; expr. mít j. na vestě, plazit, vyplazovat j. být udýchaný, velmi unavený po rychlé, namáhavé práci, těžkém výkonu; nepomohu mu, kdyby se na j. (čast. hlavu) postavil, stavěl za žádných okolností; – chuťový orgán: ochutnat zmrzlinu j-em; ob. expr. sušit j. (čast. zhrub. hubu) nedostat najíst, mít hlad; mít mlsný, chlupatý j. být mlsný; narostly mu chloupky na j-u je mlsný n. stal se mlsným; – mluvicí, mluvní orgán: artikulovat j-em; mít dar j-a, mít j. na pravém místě, ob. mít nabroušený, podřezaný, (dobře) podříznutý, podseknutý j., mít j. (ostrý) jako břitva být výřečný, výmluvný; umět odmlouvat, hubovat; mlít j-em mnoho toho napovídat; mít j. jako na obrtlíku ustavičně mluvit; nelamte si j. (Hol.) nemluvte zbytečně, nežvaňte; mohl si j. vymluvit mnoho se namluvil; mluvil, co mu slina na j. přinesla co ho právě napadlo; ob. nevidí si na j. je nerozvážný v řeči, prostořeký, neví, co mluví; pustit j. z uzdy, j-u uzdu, ob. zhrub. pustit jazyk (čast. hubu) na špacír začít neuváženě, neodpovědně mnoho povídat, kritizovat; řidč. j. mu utíká před rozumem hloupě žvaní; rozvázat j. rozpovídat se, zprav. po počátečním zdráhání; rozvázat někomu j. přimět ho, aby mluvil, aby se vyjádřil; svědí, svrbí ho j., něco ho pálí na j-u má chuť něco říci, rád by něco poznamenal; ob. j. mu nedá dobře dělat je prostořeký, rád popichuje; – držet j. na uzdě, dát (si) j. pod zámek, na řetěz mlčet, ovládat se v řeči; držet j. za zuby mlčet, zachovávat tajemství; mít podrostlý, přirostlý j., zast. mít j. svatého Jana být mlčenlivý; ostýchat se mluvit; dát si pozor na j. být opatrný na svá slova; nechce mu to z j-a (ven) váhá, stydí se to říci; mám to na j-u, plete se mi to na j-u tane mi to na mysli, ale nemohu se jasně upamatovat; oblomit si j. naučit se po počátečních obtížích lépe mluvit (zprav. cizí řečí); mohl si (na tom slově, na té větě) j. zlámat, zlomit, překousnout nemohl (je) vyslovit, zakoktal se; j. mu jde napříč (Vanč.) koktá; šlapat si, našlapovat na j. (ob.) špatně vyslovovat, šišlat; – mít těžký j., plést j-em (v opilosti) brebtat; plete se mu j. brebtá, přen. zaplétá se ve lžích; co na srdci, to na jazyku (pořek.), mít srdce na j-u být upřímný; mluvit andělským j-em (kniž.) laskavě, vlídně; mít na j-u med, v srdci jed být falešný; mít jedovatý, špičatý, zlý j. být uštěpačný, pomlouvačný, jedovatě, zlomyslně mluvit; mít j. naostro mluvit ostře, špičatě, uštěpačně; brousit, otírat si o někoho, na někom j., jezdit po někom j-em pomlouvat ho n. zlomyslně si ho dobírat; sekat, seknout j-em někoho ostře proti někomu mluvit, promluvit, pomlouvat, pomluvit někoho; – bát se lidských j-ů pomluv; – zlé j-y, zlí j-ové zlí pomlouvační lidé; nabrousit, zaostřit si na někoho j. připravit se na slovní útok proti někomu 2. soubor vyjadřovacích a sdělovacích prostředků vlastní příslušníkům urč. společenství jako nástroj myšlení a dorozumění; mluva, řeč: j. národní; celonárodní j.; spisovný j.; j. český, slovenský; j. mateřský; učit se cizím j-ům; mrtvý, živý, umělý j.; někdy jen dílčí jazykový útvar n. užití jazyka: hovorový, obecný j.; básnický, odborný j.; j. uměleckých děl; Nerudův j.; knižní, archaizovaný j.; psát výrazově chudým, všedním j-em; tech. prostředek sdělování informací mezi člověkem a počítačem n. mezi počítači navzájem: programovací j.; najít společný j. s někým dosáhnout vzájemné dohody, dorozumění; mluvit společným (jedním, stejným) j-em, přen. nelišit se v názoru 3. věc, předmět n. jeho část zprav. úzkým dlouhým tvarem se podobající jazyku: j. země úzký pruh, výběžek; pole samý j.; úzký j. potoka; j. světla; j. u zámku zamykající, vysouvací součást; j. u boty výkrojek kůže přišitý pod šněrováním; geol. ledovcový j. výběžek ledovce vytvořený odtokem ledu z masy velehorského ledovce, splaz; žel. pohyblivá část výměny umožňující změnu směru jízdy; zool. mořská ryba plochého těla s chutným masem; rod Solea: j. mořský jazír; často v bot. i lid. názvech rostlin: drobná kapradina s úzkým listem a hroznem výtrusnic; bot. rod Ophioglossum: j. hadí; – jelení j. v. jelení; psí j. v. psí; volský j. v. volský; zdrob. jazýček v. t.