jednou čísl. nás. příslovečná 1. k jeden; jedenkrát: j. dvě jsou dvě; j. za den; byl v Praze (jen) j. za život; odměna se stanoví j. provždy; opakovat ještě j.; j. za čas nás navštíví občas; j. dvakrát do měsíce několikrát, ne často; pro j. nemusí být zle pro jediný případ, pro tentokrát; je j. tak velký jak(o) já (ob.) dvakrát; ♦ j. za uherský měsíc, rok velmi zřídka; expr. jídla (masa, knedlíků, brambor) je j. do úst (zhrub. do huby) málo; dvakrát měř a j. řež (přísloví) důkladně přemýšlej, nežli začneš jednat; j. ryc a po druhé nic (pořek.) hanl. slibně, s halasem se něco započne, ale nedokončí se to; úsilí není vytrvalé; hud. j. čárkovaná nota, oktáva jednočárkovaná 2. v platnosti přísl. jednou – jednou v jednom případě – v druhém případě; někdy – někdy, tu – tu, někdy – jindy: j. nepřišel pro nemoc, j. pro zaneprázdnění; j. je veselá, j. pláče; v dubnu j. prší, j. svítí slunce 3. zast. a nespis. předně, za prvé: (slova, označení) fabule se užívá ve dvojím smyslu: j. co předmět básně, druhé... (Jg.); – j. to není zednický a po druhý sem musím tak jako tak (Čap.-Ch.) 4. kdysi; někdy: byl j. jeden král; j. před lety se s ním sešel; – snad si j. vzpomeneš; snad si to j. bude moci dopřát; až bude j. kdy (Rais); dnes nemohu přijít, snad j. někdy jindy, příště; přišel jsem, abych ho zas j. viděl po delší době; konečně zas j. něco nového; expr. j. si to povíme! 5. ob. zdůrazňuje slovesný děj, výrok mluvčího; konečně, skutečně: j. se to stalo a nedá se nic dělat; zdalipak už j. přijde?; j. je tady a dost; j. je to hotovo a žádné řeči; ten si zas j. dal!: měl by se už j. rozhodnout; je to j. velký pán (Mart.); snad si j. dá říci; odvykni si to už j.!; dej už j. pokoj!; sakramentský živobytí už j.! (Olb.); není pro to j. zájem zkrátka a dobře; ♦ je to j. svaté, jisté proti tomu se nedá nic dělat, namítat