jednoznačný příd. mající jeden význam, smysl; mající stejný n. zcela jasný smysl: j-é slovo; j-á odpověď; j-é odmítnutí, stanovisko; j. projev; j-é chování; mat. j-á úloha mající jediné řešení; → přísl. jednoznačně: j. odpovědět; j. se postavit na stranu míru zcela jasně, určitě; → podst. jednoznačnost, -i ž.: j. odborného názvu