jehla, -y ž. (2. mn. -hel) 1. nástroj na šití z tenkého ocelového drátu, opatřený na jednom konci ostrou špičkou, na druhém konci malým otvorem (uchem) k provlečení niti: šít, propíchnout jehlou; navléci jehlu, do jehly; j. do šicího stroje; žert. mistr j. (čast. jehlička) krejčí; ♦ být, stát jako na jehlách netrpělivý, nedočkavý šít, dělat něco horkou jehlou narychlo, nedbale; řidč. vykrást byt od jehly zcela; med. nástroj k sešívání tkání 2. věc připomínající tvarem jehlu: j. u gramofonu, fonografu; med. (dutá) j. injekční stříkačky; stroj. j. rýsovací nástroj k orýsování strojních součástí; tech. ukazatel měřicích přístrojů, ručička; protáhlý váleček malého průměru do ložisek; tech. slang. otřep; fyz. j. magnetická střelka; polygr. rycí a předkreslovací nástroj v rytectví uměleckém i průmyslovém; výtv., polygr. suchá j. mědiryt zhotovený rycí jehlou tak, aby se u ryté čáry zvedaly okraje kovu k zachycení většího množství barvy; otisk z této desky; tato grafická technika; stav. pilota; horol. štíhlá a ostrá skalní věž; zool. nápadně štíhlá mořská ryba s hranatými boky; rod Syngnathus: j. mořská 3. řidč. jehlice: j. do vlasů, do klobouků; j. na pletení; → zdrob. jehlička v. t.