jen přísl. a částice I. přísl. 1. vyjadřuje n. zdůrazňuje omezení, vymezení; jedině, pouze, toliko, jenom (někdy zesíleno zdvojením: jen a jen): má j. jedny šaty; má j. matku; soudcové jsou vázáni j. právním řádem; liší se od sebe j. barvou; o tom rozhoduje j. on sám; má na mysli j. a j. svůj prospěch; pořád se j. učí; to se ti zdá j. napohled; j. co je pravda, své úkoly plní vzorně po pravdě řečeno; ve spoj. s když vyjadřuje skromné uspokojení: j. když jste zdráv; j. když jste nezapomněli; přijď třeba později, j. když přijdeš; nežádám mnoho, j. když se uživím; ve spoj. s aby n. kdyby vyjadřuje přání: j. kdyby už přišel; j. aby se uzdravil; ve spoj. s -li (ob. jestli n. aby) vyjadřuje pochybnost: j. přijde-li; j. jestli přijde; j. najde-li to; j. jestli to najde; j. abys to našel; ob. jen aby, jen jestli; (v odpovědi) vyjadřuje pochybnost: přijdu určitě. J. aby!; to najdeš snadno. J. jestli; (ve spoj. s tak zprav. ob.) to není j. tak snadné, lehké; to on řekl, udělal j. tak žertem, ne doopravdy, bez zvláštního úmyslu; nemohl se svých názorů j. tak vzdát beze všeho, lehce; žili spolu j. tak neoddáni; zpíval zpaměti, noty držel v ruce j. tak pro formu, vyběhl z domu j. tak v domácím oblečení, neupraven n. nahý 2. určuje krajní mez děje n. zesiluje slovesný děj; až, téměř, skoro, takřka, přímo, jenom (někdy zesilováno zdvojením: jen jen, jenjen): byl spokojen, j. zářil; v penězích se j. topil; cesta rychle ubíhala, jenjen letěla; oči mu j. plály; ob. ve spoj. s což vyjadřuje velkou míru děje: ládoval se j. což; mrzelo ho to j. což velice, hodně 3. (často též jen jen, jenjen) ve spoj. s inf. vyjadřuje velkou možnost, pravděpodobnost n. blízkost děje vyjádřeného infinitivem; jenom: byl (na cestu) připraven, j. vyrazit; byl silný, j. skály lámat; bylo zataženo, liják jen jen spustit 4. v platnosti sp. časové naznačuje okamžité nastoupení nového děje po ději vyjádřeném slovesem, u něhož stojí; sotva, jak mile: j. došel domů, začalo pršet; j. se s ním seznámil, už byli kamarádi II. částice 1. citově zdůrazňuje jádro výpovědi; jenom: jak to j. mohl udělat, říci!; kdo to tam j. byl?; jak je to j. možné; řekl všechno, co si j. pamatoval; měl vše, co si j. přál; spěchal, jak j. mohl 2. s oživením uvozuje výzvu, pobídku n. pohrůžku; nuže, jenom: j. s chutí do toho!; j. se neostýchejte; j. s pravdou ven; j. ať se do toho dají!; j. se opovaž!; j. si s takovou na mě přijď!; j. počkej, já ti dám!