jinaký, ob. jinačí (nář. jinakší, Něm., †jinačejší, Koll.) příd. jiný, jinší; expr. lepší: tak to je a j-é to už nebude; to byla babička zcela j-á než všechny ty, co kdy (děti) viděly (Něm.); poznal, že život vojanský jinačí je (Jir.); – expr. je zvyklá na j-ou společnost; já jsem s jinačími pány už mluvil; podst. *jinakost, -i ž. (Durdík)