jiskra, -y ž. (2. mn. -ker) 1. drobná částečka rozžhavené hmoty: z komína lítají jiskry; křesat jiskry z kamene; oči jako jiskry; čiperné děvče jako j. (Baar) hbité, čilé; ♦ z malé jiskry velký oheň bývá (přísloví) z malých příčin velké následky; elektr. světelný úkaz, jímž se vyrovnává elektrické napětí v plynném prostředí: j. výboje; shromážděním jako když projede j. 2. krátký světelný záblesk: jiskry rubínu; zkoumat víno proti světlu, má-li jiskru; sníh svítil bílými j-mi (Rais); přen. z očí mu srší jiskry hněvu 3. (čeho) záblesk něčeho vznikajícího, podnětného, tvořivého n. něčeho zanikajícího: j. tvůrčího ducha; j. umění; zápalná j. k práci; j. rodící se lásky; j. naděje; j. soucitu; poslední j. života; ani j. pochopení 4. duchaplnost, bystrost, důvtip, vzlet: v povídkách bývá někdy víc jiskry než v dlouhých románech; (všechno) těžkopádné, bez jiskry (Šal.) 5. nář. malý kousek, troška, špetka: j. másla (Glaz.) 6. jiskry děti od 6 do 9 let připravující se k vstupu do Pionýra: oddíly jisker; → zdrob. jiskerka, jiskérka, jiskerečka, jiskérečka v. t.; jiskřička, -y ž.