kára I, -y ž. (7. j. károu, 2. mn. kár atd.) (z něm. driv. lat.) 1. vozík, zprav. dvoukolový, ruční: metařská, zelinářská k.; táhnout, tlačit, vléci káru (čeho), přen. namáhat se, lopotit se s něčím; přen. expr. táhnout káru životních starostí žít v starostech; zapřáhnout někoho do káry imperialismu přimět k službám imperialismu; vytáhnout z bláta káru, přen. pozvednout úroveň, napravit nepříznivou situaci 2. ob. expr. a slang. vozidlo vůbec, zprav. automobil ap. (často špatné, chatrné): koupit si novou káru; stará k., ale po generálce; → zdrob. kárka, -y ž.