kárati ned. (j. 1. -ám, 3. -rá, zast. -ře) 1. (koho, 4. p.) ostře napomínat, plísnit, ostře někomu něco vytýkat: k. děti; být kárán pro své chování, za svůj čin; zast. k. z vyzvědačství (Svět.); škol. žák je kárán z (matematiky) hodnocen nedostatečnou známkou 2. (co) vytýkat: k. chyby, poklesky †3. (co; čím) trestat: meč kárající křivdu (Zey.); je kárán pomstou (Jir.) ○ předp. po-, vy-; nás. kárávati (o) bez předp.