kříž, -e m. (z lat. zákl.) 1. svislý kůl s příčným břevnem (starověký popravčí nástroj): přibít na k.; Kristova smrt na kříži 2. náb. jeho zpodobení jako symbol křesťanství: dřevěný, kamenný, železný, zlatý k.; k. nad oltářem, na hrobě; k. nesený v čele pohřebního průvodu; k. vyrytý do kamene; kaple svatého Kříže; požehnat sebe, někoho jiného n. nějakou věc křížem pohybem ruky naznačit podobu kříže; udělat nad něčím k., zprav. přen. pokládat to za ztracené, upustit od toho, vzdát se naděje na to; udělat nad někým k., zprav. přen. vzdát se naděje na jeho uzdravení, polepšení ap.; přen. bojovat za k. za křesťanskou víru; zast. zdvihnout, hlásat k. křížovou výpravu (Jir. aj.); ♦ expr. přilézt ke kříži (čast. ke křížku) pokořit se, uznat svou vinu; vyhýbat se někomu, něčemu jako čert kříži, bát se někoho, něčeho jako čert kříže velice 3. podoba kříže v růz. obměnách a v růz. užití: latinský k. s dolním ramenem delším; řecký k. se stejně dlouhými rameny; maltézský k. s rameny hvězdicově ukončenými (v. též 4); hákový k. s rameny lomenými, svastika, symbol nacismu; Červený k. mezinárodní zdravotnická organizace; Československý červený k. (zkr. ČSČK); válečný k. vojenské vyznamenání; voj. žlutý, modrý k. (dř.) označení skupin bojových chemických látek 4. věc tvarem kříži podobná: udělat k. přes něco škrtnout dvěma protínajícími se čarami; miner. osní k. (krystalu) soubor os krystalu protínajících se ve středu tvaru; (v optice) záměrný (nitkový) k. vláknová n. rytá značka v ohniskové rovině okuláru optických přístrojů umožňující zaměření; tech. potrubní tvarovka v podobě kříže, křížový kus; dlaždičský k. k určování sklonu terénu; film. maltézský k. součást filmových promítacích přístrojů sloužící k trhavému posunu filmu (v. též 3); hvězd. Jižní k. souhvězdí jižní oblohy podobné kříži; kart. mn. kříže barva ve francouzských kartách označená černými trojlístky stylizovanými do podoby kříže 5. expr. soužení, trápení, utrpení, trampoty, svízel: nést trpělivě svůj k.; to je k.!; s tebou je k.; mít s někým k.; ♦ koho bůh miluje, toho křížem (čast. křížkem) navštěvuje (přísloví) utrpením zkouší 6. dolní část páteře; kost křížová (anat.): bolest v kříži; narovnat se v kříži †7. ve spoj. na kříž, přes kříž něco položit, uvázat napříč, přes sebe: šátek přes ňadra na k. uvázaný (Jir.); položil nohy přes k. (Něm.); ve spoj. kříž na kříž, křížem na kříž, kříž a kříž, kříž a křížem křížem krážem: prochodil město k. na k. (Šmil.); projížděti panství křížem na k. (Herb.); běhala ve zmatku k. a k. (Něm.); tu zemi k. a křížem proletěl (Tyl); → zdrob. křížek, křížeček v. t.; — v. též křížem