kláti ned. (1. j. *klám, †kolu, min. klál, trp. klán, podst. klání) †1. (koho, co) bodat, píchat; zabíjet, porážet: šíp klá zvěř; mečem k. nepřítele; umějí Turky k.; prales bouří klaný (Čech) 2. nář. (o dobytku) trkat: k. rohama; vida, že se krávy kolou (Něm.) 3. nář. (co) štípat (dříví): k. louče (Baar); drva k. (Jir.); †kláti (se) ned. zápasit v turnaji: k. v okolu (Jir.); rytířstvo se klálo na turnajích ○ předp. na-, po-, pro-, roz(e)-, s-, v-