klih, klíh, klihu m. tuhé lepidlo vzniklé zprav. zpracováním zvířecích odpadků, rozpustné v horké vodě: vařit k.; pronikavý pach klihu; truhlářský k.; lepit klíhem; k. kostní, kožní, rybí; k. tabulkový, šupinkový; mýdlový k.; kazeinový k.; umělý k.; zř. vše šlo z klihu (Svět.) rozklížilo se, propadlo nepořádku