kluk, -a m. (6. mn. -cích) ob. 1. nedospělá n. dospívající osoba mužského pohlaví; chlapec, hoch: narodil se jim k. a rok na to děvče syn; venkovský k.; seběhli se kluci z celé ulice; usmrkaný k.; nezbední kluci; expr. náš k. je už ženatý syn; hanl. ty jsi proti mně k. mnohem mladší; chová se jako k. nezodpovědně, nedůstojně; uteče jako k.; jednat s někým jako s klukem nadutě, neuctivě, ponižujícím způsobem; (dř.) pekařský, mlynářský k. učeň 2. expr. muž vůbec (vrstevník, druh, kolega, kamarád ap.): kluci, držte se! (v zápase, v boji); správní kluci; ty kluku rebelantská! k. šikovná 3. expr. nápadník, milý, mládenec, chlapec: děvče má hlavu plnou kluků myslí jen na známosti s mladými muži 4. kart. slang. spodek: srdcový k.; zdrob. klouček v. t., klučík, -a (6. mn. -cích), klučíček, -čka (mn. 1. -čkové, -čci, 6. -čcích) m.