kočka, -y ž. (2. mn. -ček) 1. malá kočkovitá šelma, chovaná v domácnostech, na venkově zvl. pro hubení myší; kočka domácí (zool.); šedivá, černá, tříbarevná k.; hladká srst kočky; k. mňouká, přede; k. se plíží, číhá na myš; k. chytá ptáky; angorská k.; být falešný, úlisný jako k.; přen. expr. je to k. falešník; to děvče je k. lichotné, úlisné; jsou na sebe jako pes a k. nenávidí se, chovají se k sobě nepřátelsky; hrát si s někým jako k. s myší zahrávat si s někým a dávat mu najevo svou převahu a jeho vlastní bezmocnost; ob. je to pro kočku k ničemu 2. malá n. středně velká šelma s hustým kožichem; zool. rod Felis: k. plavá; k. divoká; k. domácí 3. samice kočkovité šelmy vůbec; rysí k.; lví k.; expr. každá kočkovitá šelma vůbec (tygr, levhart aj.) 4. ob. kožišina na límci, kolem krku n. ramen *5. kocovina (Haš.) 6. věc připomínající někt. vlastnost kočky: bot. velký trs ostřic vystupující z rašeliniště (na blatech); tech. pojízdný vozík jeřábu se zdvihacím ústrojím †7. druh důtek; devítiocasá k. (Čech aj.); zdrob. k 1-3 kočička v. t., kočinka, -y ž.