kobalt, -u m. (6. j. -u) (z něm.) 1. chem. kovový prvek zn. Co (důležitá součást rychlořezných ocelí ap.) 2. sloučenina kobaltu užívaná jako temně modré barvivo, zvl. na porcelán; přen. kniž. modrá barva, modré zabarvení vůbec: k. moře; k. oblohy; k. letní noci; — kobaltový příd.: k-á ruda, barva; → přísl. kobaltově: k. modrý les