kobylka, -y ž. (2. mn. -lek) 1. zdrob. ke kobyla 1, 3: malá k.; – hubená drožkářská k. 2. skákavý hmyz žijící v trávě n. na stromech: ničivá hejna k-ek; být žravý jako k-y; přen. nepřátelské k-y vyjídající, rabující nepřátelé, zvl. vojsko; zool. rod Platycleis, Tettigonia aj.: k. obecná; k. zelená †3. ob. část hrtanu, ohryzek: sáhne-li na něj ta dračice, stisknu jí k-u (Staš.); ♦ expr. svézt se někomu po k-ce, dostat se někomu na k-u potrestat, přemoci, ovládnout někoho, pomstít se někomu, vyzrát nad ním 4. hud. dřevěná destička postavená kolmo k vrchní desce strunových nástrojů, přes niž jsou vedeny struny; dlouhá lišta ležící na ozvučné desce klavíru, přes kterou jsou vedeny struny 5. ob. prsní kost husy n. kachny: obírat k-u *6. hřbet nosu; oblouk ve středu brýlí (Lier) 7. zeměd. stolička se stojánkem na naklepávání kosy; klepadlo; příd. kobylkový: k-á záplava kobylek 2: k-é hejno gratulantů (Ner.)