koníček, -čka m. (4. j. -čka, mn. 1. -čci, -čkové, -čky, 6. -čcích, -čkách) 1. zdrob. ke koník; expr. kůň vůbec: vraný k.; ♦ pást k-y (o dětech) ležet na břiše; posadit dítě na k-a za krk 2. záliba, libůstka: každý má svého k-a; šachy jsou jeho k. 3. dřevěná figura na kolotoči v podobě koně; mn. koníčky kolotoč: vozit se na k-ách 4. (2. j. též -u) hádanka, kt. se luští spojováním slabik na čtverečkovaném obrazci podle skoků koně na šachovnici; koník 5. ob. kobylka 2 n. saranče; koník 6. drobná mořská rybka připomínající šachovou figurku koně; zool. rod Hippocampus: k. mořský 7. (2. j. též -u) zbož. kožišina hříbat; koník 8. (2. j. též -u) slang. přenosná plechová záložka umožňující v kartotéce snadnější hledání, jezdec 9. hra na k-y tělocvičná hra; — příd. koníčkový: k. kolotoč; – k. kožich, plášť