kondice [-dy-], -e ž. (2. mn. -ic, -icí) (z lat.) 1. stav: být v dobré duševní a tělesné k-i; hráč nebyl v k-i v plné síle, formě; hovor. nejsem v k-i necítím se dobře 2. poněk. zast. soukromé přiučování žáků za plat: dávat k.; živit se k-mi; žít z kondic; běhat po k-ích; kondiční příd.: k. běh, trénink, jízda, cvičení pro udržení kondice; – k. plahočení (Sez.); ekon. k. kartel vytvářející dohodu o jednotlivých prodejních podmínkách; přísl. kondičně: k. i takticky připravení sportovci