kosa, -y ž. 1. hospodářský nástroj na sečení (kosení) obilí a pícnin: sekat kosou; naklepávat kosu; brát obilí za kosou sbírat po posečení; podmítka za kosou hned po posečení; smrt byla zobrazována jako kostlivec s kosou; ♦ přišla si pro něho ta s kosou zemřel; padla, trefila, přišla k. na kámen narazilo se na ostrý odpor n. na stejně zdatného, popř. neústupného protivníka 2. zeměd. řezací nůž řezaček a žacího stroje 3. tech. nůž na koželužské zpracovávání kůže 4. zeměp. přirozená hráz oddělující mořský záliv (liman) 5. nář. K. (též Kosy) Orion (souhvězdí) (Herb., Něm.); → zdrob. kosička v. t.