Nalezeno 428 heslových statí.

andělský

příd. k anděl: a-á křídla; a-á říza; a-é pozdravení modlitba Zdrávas, Maria; a-á mše (Rais) sloužená…

anglický

příd. k Anglie, k Angličan: a. národ, jazyk; a-á literatura; a-é kolonie britské; a-á královna Spoje…

Anglosas

, -a m. (1. mn. -ové) 1. hist. A-ové souhrnný název pro starogermánské kmeny (Angly, Sasy a Juty), k…

barbarský

příd. k barbar 1. neřecký, neřímský: b-é kmeny; b. vpád barbarů 2. mající vlastnosti n. znaky připis…

básnický

příd. 1. souvisící s básníkem n. básnictvím: b-á sláva, tradice; b-á sbírka; b-é nadání, jméno; vyja…

bezbožec

, -žce m. kniž. kdo nevěří v boha; bezbožník; -božecký příd. řidč. bezbožnický: b-é hnutí; b-á morál…

beznáboženský

příd. nemající náboženství ani záporný vztah k němu: b. člověk; b-á výchova; b-é školství bezkonfesi…

bezpřízvučný

, řidč. bezpřízvuký příd. jsoucí bez přízvuku, bez důrazu; nepřízvučný: b-čná předložka; b-čné slovo…

biblický

příd. k bible: b. příběh, podobenství; b-é dějiny; b-á dějeprava; přen. b-á pokora v duchu bible; b.…

bídácký

příd. 1. ničemný, hanebný, mrzký, podlý, padoušský: b. vrah; b-á povaha, zrada †2. bídný, ubohý, neš…

blízkost

, -i ž. 1. (~; čeho) nevelká vzdálenost místní n. časová: b. města, nepřítele; v jeho b-i; těsná, dů…

blízký

příd. (2. st. bližší) 1. jsoucí v nevelké vzdálenosti místní n. časové; nedaleký, brzký, dohledný, p…

*bodrácký

příd. bodrý, dobrácký: b. tón (Čap.-Ch.); přísl. *bodrácky; podst. *bodráckost, -i ž.

bohatýrský

příd. 1. k bohatýr; náležící bohatýru; hrdinný, hrdinský, rekovný: b-é srdce; b-á síla; b-á sláva; b…

božskost

, -i ž. kniž. 1. (v náb. pojetí) božská podstata n. původ; soubor vlastností boha; božství (op. lids…

božský

příd. (2. st. božštější) 1. k bůh; vlastní, náležející bohu, od boha pocházející, bohem daný; boží:

bratrskost

, -i ž. kniž. bratrský vztah; bratrství: cit, vědomí b-i

brzký

příd. (2. st. brzčejší) takový, který zakrátko bude, nastane: b. návrat; b-é uzdravení; na b-ou shle…

břitký

příd. (2. st. břitčí) kniž. ostrý (op. tupý): b. meč, nůž; přen. b. mráz štiplavý; b. zrak, pohled, …

bystrozrak

, -u m. *1. schopnost dobře vidět; pronikavost pozorování: osvědčit b. ve večerním šeru 2. duševní b…

cizácký

příd. hanl. k cizák; cizí: c-á fašistická tyranie; c-á nadvláda; c-é panství; c. vetřelec; c-á řeč; …

†cizinský

příd. cizí, cizozemský, jinonárodní, jinojazyčný: c-á vláda (Jir.); c. vliv; c-á půda; c. kroj (Čech…

cynický

[-ny-] příd. (z řec.) 1. mravně otrlý; nestoudný, necitelný, bezohledný: c. polovzdělanec, bohém; c.…

čacký

příd. kniž. statečný, udatný, chrabrý, zdatný: č. rytíř, rek, král; náš č. lid; č. vojín; přísl. č…

Československo

, -a s. stát ve střední Evropě obývaný Čechy a Slováky; Československá republika: Komunistická stran…

český

příd. (2. st. češtější) k Čech, Čechy: č. národ, jazyk, lid; č-á země, vlast, literatura, píseň; nej…

člověcký

(*člověčský) příd. kniž. a zast. lidský: č. cit; č. rod (Čech); podst. člověckost, -i ž. kniž. a z…

ďábelský

(*ďáblovský) příd. 1. ďáblův, po způsobu ďábla: ď-á podoba; ď-é svody; Ď-é ostrovy 2. expr. zlý, zlo…

dalekozraký

příd. 1. trpící dalekozrakostí (op. krátkozraký): drží knihu daleko od očí, je d.; oči stářím d-é 2.…

darebácký

příd. k darebák 1. ničemný, hanebný: d-é překrucování pravdy 2. expr. nezbedný, uličnický, rozpustil…

dávnověk

, -u m. dávná doba, dávná minulost, doba předcházející před dobou historickou: šerý d.; český d.; př…

dětinský

příd. 1. takový jako u dítěte; prostý, naivní: d-á poslušnost, radost; d-é myšlenky; čím více stárnu…

dětský

příd. (2. st. dětštější) k dítě, děti: d. pláč; d-á zvědavost, fantazie, práce, krutost; d-á řeč; d-…

divokost

, -i ž. 1. necivilizovanost, nepěstovanost: d. černošských tváří; d. pralesa 2. neukázněnost, nespou…

divoký

příd. 1. (o člověku, zvířatech, neživé přírodě) volně se vyvíjející; necivilizovaný, nepěstěný: d-é …

dlouhověký

příd. dosahující dlouhého věku, trvající věky: d. stařec; smutek národa tak d. (Ner.); zkušenost d-á…

dobrácký

příd. k dobrák; dobromyslný, dobrosrdečný: d. stařík; d. úsměv; d-á povaha; přísl. dobrácky: napom…

domácký

příd. 1. v domácnosti obvyklý, pro domácnost určený; v domácnosti dělaný: d. šat pro nošení doma, do…

droboučký

, drobounký příd. expr. velmi drobný; drobňoučký, drobňounký, drobničký, drobninký: d-á zrnka písku;…

dvojaký

příd. 1. existující ve dvou rozličných podobách, druzích; dvojí: d. charakter práce; d-é obchodní kn…

epický

příd. (z řec.) liter. výpravný: e-á báseň; e. sloh; e-é partie převažující nad lyrickými; přen. e-á …

Evropa

, -y ž. jeden z dílů světa: střední E.; východní (západní) E., přen. státy socialistického (kapitali…

excentrický

(*excentričný) příd. (z lat. zákl.) 1. tech., položený mimo střed, od středu vzdálený; nesoustředný;…

fešácký

příd. ob. expr. 1. švihácký, elegantní, fešný: f. klobouk; f-á uniforma; f. knírek 2. pohodlný a ves…

hebký

příd. (2. st. -bčí, -bčejší) po povrchu měkký, na omak jemný: h-é vlasy; h-é peří; h-á pleť; h. mech…

hezký

příd. (2. st. -zčí) 1. vzbuzující libost svým vzhledem, průměrně krásný; pěkný: h-é děvče; h-é koťát…

hezoučký

příd. expr. velmi hezký, mile hezký: h-á holčička; přísl. hezoučce, hezoučky, hezoučko, podst. *…

hladký

příd. (2. st. hladší) 1. mající povrch na dotyk úplně bez jakýchkoli výstupků a nerovností, bez drsn…

hlubokost

, -i ž. řidč. kniž. hloubka, hloub: h. studny (Hol.); ukryl se kostel v země h-i (Erb.); v h-i lesa

hluboký

příd. (2. st. hlubší) 1. mající velkou hloubku, jdoucí do velké hloubky n. dálky (op. mělký): h-á pr…

horkost

, -i ž. 1. stav vysoké teploty; horko, žár: cítí h. ve tvářích 2. zast. ob. horečka: mít h. (Jir., P…

horký

příd. (2. st. horčejší) 1. mající vysokou teplotu, velmi teplý (op. studený): h-á polévka; h. čaj; v…

hořkost

, -i ž. 1. vlastnost toho, co je hořké; hořká chuť: h. pelyňku, kávy; cítit h. v ústech 2. něco hořk…

hořký

příd. (2. st. hořčejší) 1. mající chuť jako např. zeměžluč, pelyněk, neslazený čaj aj. (op. sladký):…

hovadský

příd. k hovado 1. zř. a zast. dobytčí: h-á střeva 2. zhrub. zvířecký, zhovadilý, surový, bestiální, …

hrdinský

příd. týkající se hrdiny n. hrdinů; hrdinný: h. čin, skutek, zápas, život; h-á práce, smrt; h-á doba…

hybký

příd. zast. kniž. pohyblivý, hbitý, čilý; ohebný: h. člun; h. kůň; h-á rybička; h. písek; – h-é prou…

chlapecký

příd. k chlapec 1. chlapcům vlastní, pro chlapce příznačný: ch-á léta; ch-é oči; ch-á obraznost; ch.…

chlapský

příd. k chlap: 1. zprav. expr. vhodný n. určený pro muže; mužský: ch. kabát, nápoj; ch-é povolání, c…

chytrácký

příd. k chytrák; lstivě chytrý; zchytralý, vychytralý: ch. člověk; ch-é oči; ch. pohled, úsměv; ch-á…

interkostální

příd. med., anat. mezižeberní: i. prostor

Ital

(†Italián, Klost., Mach., Herb. aj., Talián v. t.), -a m. (1. mn. -ové) (Italka, †Italiánka, Ner., S…

jakost

, -i ž. souhrn vlastností, vlastnosti; kvalita, hodnota: j. zboží, výrobků, práce; dobrá, špatná j.;…

jakostní

(*jakostný) příd. k jakost 1. týkající se jakosti; kvalitativní: j. rozdíl zboží; j. kontrola; j. tř…

*jáský

příd. týkající se vlastního já, vlastní osoby: j. ideál; j-á řeč (Kun.) v které se stále opakuje já;…

jednaký

příd. řidč. jsoucí stejného způsobu, názoru; stejný: stále j-á odpověď; všichni jsou j-cí; přísl.

jednooký

příd.: j. hrdina Jan Žižka; zpodst. mezi slepými j. králem (přísloví) v prostředí nízké úrovně lze v…

jinaký

, ob. jinačí (nář. jinakší, Něm., †jinačejší, Koll.) příd. jiný, jinší; expr. lepší: tak to je a j-é…

jinošský

, řidč. jinoší příd. vztahující se k jinochu n. k jinochům; mladický: j. věk; j-á léta; j. vzhled; j…

junácký

, jonácký příd. 1. k junák, jonák; mladický: j-á léta; j-á postava statná, ztepilá; j-é srdce stateč…

kakost

, -u m. (6. j. -u) bylina s dlanitě dělenými listy, nápadnými květy (růžovými, červenými n. modrými)…

kakostový

příd. ke kakost: k-é květy

kamarádský

příd. ke kamarád; družný, přátelský: k-é ovzduší, prostředí; k. styk, vztah; přísl. kamarádsky;

kladkostroj

, -e m. tech. soustava kladek jako zdvihadlo; -strojní příd.: k. napětí

klasický

příd. (z lat.) 1. vytvořený klasikem (klasiky), vynikajícím a obecně uznávaným umělcem n. vědcem (vy…

kluzkost

, -i ž. 1. sliznatá hladkost: k. cesty 2. oplzlost, lascívnost: k-i a frivolnosti

kluzký

příd. (2. st. -zčí) 1. klouzavě n. sliznatě hladký; smekavý: k-á silnice; k. kámen; k. had; k-á dráh…

kolikost

, -i ž. kniž. kvantita, mnohost, početnost (op. jakost): mnoho nejen k-í, nýbrž i jakostí (Šal.); ja…

kolikostní

příd. kniž. ke kolikost; kvantitativní: posuzovat věc ze stránky k.; přísl. kolikostně: jakostně i…

kortikoid

[-ty-o-i-], kortikosteroid, -u m. (6. j. -u) (z lat. + řec. zákl.) chem., biol. k-y hormony steroidn…

kost

, -i ž. (mn. 1., 4. -i, 3. -em, 6. -ech, 7. -tmi) 1. pevná tkáň sloužící jako nosná část těla obratl…

kost

I, -u m. (z něm.) zast. ob. strava: nebyl takový k. pro amerického doktora špatný? (Hol.); mít se do…

kostální

příd. (z lat.) anat. žeberní: k. dýchání

Kostarika

, -y ž. stát ve Střední Americe; kostarický příd.

kostečka

I v. kost

kostečka

II v. kostka II

kostečkovaný

v. kostičkovaný

kostečkový

příd. řidč. kostičkovaný: k-á látka; k. šátek

†kostečník

, -a m. (6. mn. -cích) hráč v kostky: kněží jsou k-ci (Jir.)

kostel

, -a m. (6. j. -e, 6. mn. -ích, -ech) 1. budova pro křesťanskou bohoslužbu; chrám: k. svatého Václav…

Kostelec

, -lce m. v míst. jm.: K., K. nad Černými lesy, K. nad Labem, K. nad Orlicí, K. na Hané, Červený K. …

kostelní

příd. ke kostel: k. věž, zvon, obraz; k. hudba, zpěv; k. bába prodavačka svíček v kostele, svíčková …

kostelnice

, -e ž. 1. ke kostelník: k. v ženském klášteře; zř. přen. expr. pobožnůstkářka (Svatopl.) 2. ob. žen…

kostelnický

příd. ke kostelník: k-á služba, komže; přen. hanl. poťouchlý a k. způsob (Šal.); přísl. *kostelnic…

kostelnictví

, s. zaměstnání kostelníka: zastávat k.; přen. expr. vzdálený všeho církevnictví a k. (Šal.) odda…

kostelničit

ned. (3. mn. -í) ob. být kostelníkem: k. ve farním kostele

kostelník

, -a m. (6. mn. -cích) (kostelnice v. t.) kostelní zřízenec pečující o kostelní potřeby a přisluhují…

kostěný

příd. jsoucí z kosti n. vytvořený z kosti: k-á střenka nože; k-é držadlo hole; k-é brýle; k-é figurk…

kosterní

(*kosterný) příd. ke kostra: k. články; k. zbytky ptáků; k. nálezy; archeol. k-é hroby kostrové; ana…

kostice

, -e ž. 1. rohovitý útvar v horních čelistech velryb 2. pružina vybroušená z velrybí kostice n. z je…

kosticový

příd. ke kostice: k-á šněrovačka; zool. k. kytovec u něhož jsou v čelistech místo zubů vyvinuty kost…

kostička

I v. kost

kostička

II v. kostka II

kostičkovaný

, řidč. kostečkovaný příd. mající na sobě vzorek tvořený kostičkami, kostečkami: k-á látka; černě a …

kostík

, -u m. (6. j. -u) zast. chem. fosfor

kostíkový

příd. zast. chem. ke kostík: k. zápach (Klost.)

kostilomka

, -y ž. (2. mn. -mek) útlá bylina rostoucí vzácně na rašeliništích; bot. rod Narthecium

-kostiti

jen s předp.: od-, vy-

kostitvorný

příd. tvořící kosti: k-á tkáň

kostival

, -u m. (6. j. -u) statná drsně chlupatá bylina s bohatými vijany červenofialových n. bledě žlutých …

kostivalový

příd. ke kostival: k-é listí

kostižer

, -u m. vleklý zánět kosti; karies (med.)

*kostižerný

příd. ke kostižer: bás. čas k. (Halas) intenzívně všechno ničící

kostka

I, -y ž. (2. mn. -tek) †1. zdrob. ke kost (Něm. aj.) 2. řem. (v knihařství) nástroj na ruční skládán…

kostka

II, -y ž. (2. mn. -tek) 1. předmět tvaru kvádru (zprav. krychle): podstavec z mramorové kostky; dlaž…

kostkárna

, -y ž. (2. mn. -ren) oddělení v rafinerii cukru, kde se vyrábějí kostky

kostkař

, -e m. kdo seká a upravuje dlažební kostky: k-i v lomech

†kostkář

, -e m. hráč v kostky: helmbrechtníci a k-i (Jir.)

†kostkářství

, s. hraní v kostky (Tomek)

kostkatý

příd. ob. kostkovaný: k-é šátky

kostkovací

příd. sloužící ke kostkování II: k. stroj; k. lis

kostkování

, s. vzorek tvořený kostkami (ve význ. 3): pestré k. na látce; v. též kostkovati II

kostkovaný

příd. mající na sobě vzorek tvořený kostkami: k-á látka; k. šátek, ubrus; k-á sukně; k-á sportovní k…

*kostkovati

I ned. hrát v kostky: uměl k. a hrát hry všecky (Mach.)

kostkovati

II ned. výr. (co) dávat něčemu tvar kostek: zelenina se (v konzervárnách) kostkuje; kostkování dýně …

kostkový

příd. ke kostka II 1. takový, kt. má tvar kostky, kt. je tvořen kostkami: k. cukr; k. dlažební kámen…

kostlín

, -a m. dravá severoamerická sladkovodní ryba; zool. rod Lepidosteus: k. americký

kostlivčí

příd. kniž. kostlivcům vlastní: k. bledost, tvář, ruce

kostlivec

, -vce m. 1. lidská kostra: obrazy k-ů z Holbeinova Tance smrti; vychrtlý jako k. 2. zcela vychrtlý …

kostlivý

příd. *1. skládající se jen z kostí: k-á ruka (smrti) (Staš.) 2. řidč. vyhublý, vychrtlý: k-é prsty …

kostnatec

, -tce (*kostnáč, -e, Lid. nov.) m. kostnatý člověk: pevně stavěný k.

kostnatěti

ned. (3. mn. -ějí) *1. hubnout, chátrat: (smutkem) hubne, kostnatí a schází (Vrba) 2. pozbývat pružn…

-kostnaťovati

jen s předp.: z-

kostnatý

příd. 1. mající silné, hranaté, zřetelně se rýsující kosti; hranatý, statný: k. venkovan, horal; zoo…

kostní

příd. 1. (†kosťový) kostmi tvořený, v kostech obsažený: anat. k. dutiny; k. dřeň 2. z kostí vyrobený…

kostnice

, -e ž. prostora pro ukládání kostí ze zrušených hrobů: uložit kosti z hrobu v k-i; odnést mrtvolu d…

Kostnice

, -e ž. město v jihozápadním Německu při švýcarských hranicích (Konstanz), kde byl upálen Mistr Jan …

kostra

, -y ž. (2. mn. -ter) 1. soubor všech kostí v těle (obratlovců) v jejich přirozené poloze podporujíc…

*kostrbatec

, -tce m. neupravený, nevzhledný člověk (Herrm.)

kostrbatina

, -y ž. expr. 1. kostrbatost, hrbolatost; to, na čem se jeví n. co ji tvoří: k. polní cesty, sněhový…

*kostrbatiti se

ned. (3. mn. -í) být kostrbatý, jevit se kostrbatým: kostrbatící se cesta (Slád.)

kostrbatý

příd. 1. nerovný, hrbolatý: k-á cesta, k-é městské dláždění; k-é písmo neurovnané; k-á ruka (řidč.)

kostrč

, -e ž. (*kostřec, -trce m., Olb.) anat. kůstka na dolním konci páteře; zool. poslední články páteře…

kostrční

(*kostrčný) příd. ke kostrč: anat. k. sval, nerv; zool. k. peří; k-á, k. žláza

kostrotvorný

příd. anat. vytvářející kostru: k-é pojivo

kostroun

, -a m. expr. kostlivec: k. malovaný na plátně (Vrchl.); zprav. přen. hanl. vychrtlý člověk (Tyl, Po…

kostrovati

ned. (co; ~) řidč. zhotovovat kostru z těla obratlovce (k studijním n. demonstračním účelům): k. sav…

*kostroví

, s. kostra: křehké k. (Halas); k. figur (J. Čap.)

kostrovitý

příd. připomínající kostru: k-á postava; miner. k-é tvary krystalů se schodovitě vpadlými středy kry…

kostrový

příd. ke kostra: archeol. k-é pohřbívání do země (op. žárové); k. hrob; přísl. kostrově

kostřava

, -y ž. tráva růz. vzhledu s latou osinkatých květů; bot. rod Festuca: k. luční; k. ovčí; k. červená

kostřavový

příd. ke kostřava: k-é pastviny

kostřec

v. kostrč

kostum

v. kostým

kostýlek

v. kostel

kostým

(dř. ps. kostum, kostym), -u m. (6. j. -u) (z fr. driv. it.) 1. dámský oblek (sukně a krátký kabát):…

kostýmář

, -e m. (kostýmářka, -y ž.) navrhovatel divadelních n. filmových kostýmů

kostýmní

v. kostým

kostýmnictví

, s. nauka o kostýmech (pro potřeby divadelní ap.)

kostýmovati

ned. i dok. (koho; co) oblékat, obléknout do kostýmů (ve význ. 2): herec byl skvěle kostýmován a mas…

kostýmový

v. kostým

krátkostébelný

příd. bot. k-é louky tvořené porostem nízkých trav (např. lada n. alpínské hole)

krátkostopka

, -y ž. (2. mn. -pek) k-y zahr. někt. sorty ovoce s krátkou stopkou, např. jablka: k. královská

krátkověký

příd. poněk. zast. krátce žijící, trvající: k-é rody (Pal.); k-é trvání; podst. krátkověkost, -i ž…

krátkozraký

příd. 1. trpící krátkozrakostí (op. dalekozraký): k-é oko; k. člověk 2. neprozíravý, neprozřetelný, …

krátkost

, -i ž. vlastnost toho, co je krátké, značná omezenost časová (zř. místní) (op. délka): k. krku; k. …

krátký

příd. (2. st. kratší) 1. mající na délku malý rozměr (op. dlouhý): k-á nit; k-é šaty; k. rukáv; nejk…

krotký

příd. (2. st. krotčejší, krotší) 1. zbavený přirozené divokosti, bujnosti; ochočený (op. divoký; pla…

křehkost

, -i ž. 1. vlastnost toho, co je křehké: k. skla; k. sazenice; k. pečiva; – k. ruky, tělíčka; k. ště…

křehký

příd. (2. st. křehčí, křehčejší) 1. snadno lámavý, nepevný: k-é sklo; k. porcelán; k. salát; k. rohl…

křepký

příd. (2. st. křepčí, křepčejší) čilý, hbitý, svižný, čerstvý, pružný: k. mladík; k. dívčí krok, poh…

křesťanský

příd. ke křesťan: k-á víra; k-á náboženství, vyznání; k-á morálka, filosofie; k. chrám; k. pozdrav; …

křivolaký

(*křivolatý) příd. mající mnoho náhlých a nepravidelných ohybů a zákrutů, několikrát lomený; klikatý…

kupecký

příd. 1. ke kupec: k. příručí; k-é zboží 2. hanl. vypočítavý, zištný: to je k-á duše; sňatky čistě k…

laickost

[la-i i laj-], -i ž. nezávislost na církvi, na náboženství; nekonfesijnost: l. školy

laický

[la-i- i laj-] příd. (z lat. driv. řec.) 1. k laik 1; necírkevní, nekonfesijní, světský: l-á škola; …

lajdácký

příd. hanl. nedbalý, ledabylý, nepořádný: l-á práce; l-é vykonávání služby; l. hlídač, hospodář; vés…

ledajácký

příd. řidč. expr. k ledaják; lajdácký: l. hospodář; přísl. ledajácky (*ledajace): l. stát (Těsn.);…

lehký

příd. (2. st. lehčí) (op. těžký) 1. málo vážící: l-á hmota; l-é dřevo; l. člun; l-á obuv; l-é šaty; …

libozvuk

, -u m. (6. mn. -cích) kniž. a odb. příjemný zvuk, příjemný souzvuk; eufonie: l. řeči, hlasu; hud. k…

lidský

příd. (2. st. lidštější) 1. k lidé, týkající se lidí n. člověka: l-á bytost; l-é tělo; l. hlas; l-á …

lišácký

příd. expr. vychytralý, chytrácký, lstivý: l. úsměv, plán; l-á vychytralost, nedůvěřivost; přísl.

literátský

příd. 1. týkající se literárního pracovníka: l. stůl (Jir.) spisovatelů; často hanl. l-á domýšlivost…

logický

příd. (z řec.) 1. k logika 1, 2: l-é normy; l. soud; l. obsah; l. čtverec znázorňující v grafickém s…

lukostřelba

, -y ž. sportovní střelba z luku

lukostřelec

, -lce m. (lukostřelkyně, ž., 2. mn. -yň, -yní) 1. (kdysi) bojovník ozbrojený lukem; lučištník: z…

macešský

příd. takový, jaký bývá obvyklý u macechy; vůbec nepečlivý, nelaskavý, zanedbávající ap.: m-é záští;…

maličkost

, -i ž. 1. řidč. vlastnost toho, kdo (n. co) je maličký: m. postavy 2. drobná, nepatrná, bezvýznamná…

maličký

, malinký příd. 1. velmi malý (hmotnými rozměry, počtem n. časovým rozsahem): m. pokojík; m-é okénko…

malířský

příd. k malíř: m-á paleta; m-é štětce, barvy; m-é nadání; m. zrak; m-á zkušenost; m-á technika; m-á …

maloměstský

příd. vztahující se k maloměstu (ve význ. 1, 2): věže m-ého kostela; m-á idyla; m. ráz života; hanl.…

maloměšťák

, -a m. (6. mn. -cích) (maloměšťačka, maloměšťka, maloměštka, -y ž.) 1. maloměšťan 1 2. příslušník d…

masokostní

příd. odb. m. moučka krmivo vyrobené z odpadků masa a z kostí

mateřskost

, -i ž. řidč. 1. vlastnost toho, kdo (n. co) je mateřský: výraz m-i 2. mateřské chování, cítění: něž…

mateřský

(†materský, Šaf., Čel., Klicp.) příd. 1. matce příslušející, od matky pocházející; s matkou souvisíc…

měkkostní

příd. k měkkost: jaz. m. korelace mezi souhláskovými fonémy lišícími se od sebe pouze měkkostí proti…

měkký

příd. (2. st. měkčí) (op. tvrdý) 1. povolující pod tlakem, málo odolávající tlaku: m. chléb; m-é mas…

mělký

příd. (2. st. mělčí, mělčejší) 1. mající malou hloubku, jdoucí do malé hloubky n. dálky (op. hluboký…

městský

příd. k město (op. vesnický, venkovský) 1. náležející městu, týkající se města, souvisící s městem:

měšťácký

příd. 1. k měšťák 1, 2: ob. m-é rodiny; bledé m-é tváře; – m-á třída, společnost buržoazní; m-é stra…

měšťanský

příd. k měšťan: m. příbytek, dům; m-á třída buržoazní; m. liberalismus; M-á beseda (dř.) spolek; prá…

mezikostní

příd. jsoucí mezi kostmi: anat. m. blána

miloučký

, milounký příd. expr. velmi milý, roztomilý: m-é dítě; m-čcí hošíci; m. obrázek, hlásek; m. obličej…

mladický

příd. k mladík, mladice; mladistvý: m-á léta života; m-á nerozvážnost, ukvapenost, nezkušenost; m. v…

mrzký

příd. (2. st. mrzčejší) hanebný, nízký, nečestný, nestoudný, podlý, bídný, odporný: m. prospěchář, p…

mužský

příd. 1. týkající se muže jako příslušníka pohlaví: mužští členové rodu; m-é potomstvo; m-á společno…

náboženský

příd. týkající se náboženství: n-é vyznání; n. cit; n. obřad; n-á výchova; n-á literatura; přísl.

nadčlověcký

příd. kniž. k nadčlověk: n-á koncepce života; n-é tendence být nadčlověkem; n-á filosofie Nietzschov…

nadlidský

příd. 1. přesahující lidské rozměry, zvyklosti, možnosti n. síly; ohromný, nesmírný, gigantický; her…

nadpozemský

příd. (v nábož. pojetí) vyšší, dokonalejší než pozemský; nadpřirozený, nadzemský: n. svět; n-é síly,…

nadstranický

příd. stojící, jsoucí mimo strany, nad stranami, často jen zdánlivě, formálně: n. postoj; n-é organi…

nadsvětný

, nadsvětní, nadsvětský, nadsvětový příd. kniž. (v idealist. a náb. pojetí) domněle lepší, dokonalej…

nadzemský

příd. 1. jsoucí nad zemí: n-é světy; n. prostor 2. (v náb. pojetí) domněle nadpozemský, nadpřirozený…

násilnický

příd. k násilník: n-á vláda nacistů; n-é kousky, metody; přísl. násilnicky: jednat, vést si n.;

neárijec

, -jce m. (neárijka, -y ž.) (v nacistickém názvosloví) jiný člověk než árijec, kdo není árijec, zpra…

nebeský

příd. 1. týkající se oblohy, zvl. jsoucí na obloze: n-á klenba; n-á tělesa; n-á modř, n-é ptactvo; h…

nečeský

příd. 1. jiný než český: n. čtenář 2. odporující českému rázu, jazyku ap.: n-á vazba; n. způsob vyja…

nehezký

příd. 1. nevzbuzující libost svým vzhledem; ošklivý, nepěkný, nevzhledný, škaredý: n-á stařena; neby…

nejakostní

příd. mající špatnou jakost: n. druh travin; n. půda; n. výrobek

nelidskost

, -i ž. 1. vlastnost toho, co (n. kdo) je nelidské: n. fašismu 2. nelidské jednání, nelidský čin: pá…

nelidský

příd. 1. neobvyklý u lidí, nepříslušející lidem, jsoucí nad lidské síly; nepřipomínající člověka: n.…

nemanželský

příd. 1. jiný než manželský: n-é lože; n-é dítě zplozené mimo manželství, nelegitimní *2. odporující…

německý

příd. (2. st. němečtější) k Němec: n. jazyk; n-á literatura; n-á říše; N-á demokratická republika (z…

nepřátelský

příd. 1. patřící nepříteli, týkající se nepřítele: n-á země; n-é vojsko; n. nálet; n-á ofenzíva 2. (…

Neslovan

, -a m. (1. mn. -é) příslušník jiného národa než slovanského; neslovanský příd. jiný než slovanský:

nespolečenský

příd. 1. nemilující společnost, vyhýbající se společnosti; samotářský: n. člověk 2. odporující pravi…

nestranický

příd. neorganizovaný v politické straně, zejm. komunistické; bezpartijní: n-čtí pracovníci; n. tisk;…

nevědecký

příd. takový, kt. není v souladu s vědeckým poznáním, s vědou, kt. není vědecký: n-é názory; n. post…

nevelký

, neveliký příd. nikoli velký, dost malý: n. les, dvorek; n-á postava; n-á vzdálenost, n. časový roz…

nevěrecký

příd. expr. k nevěrec; bezvěrecký, ateistický, bezbožnický: n. tisk; n-á doba; n-čtí lidé; přísl.

nezemský

příd. (zvl. v náb. představách) takový, kt. není pozemský, z tohoto světa, z této země; nadpozemský,…

neženský

příd. nepatřící ženám, nemající ženský ráz, odporující ženství: n. hlas; n. pláč; n-é chování; pří…

nijaký

zájm. záp. 1. žádný, naprosto žádný: nemá na něj vůbec n. vliv; n-ou mocí se k tomu nedá přinutit; p…

nízkostěnný

příd. žel. n. vůz otevřený, s nízkými postranními stěnami

nízkost

, -i ž. 1. vlastnost n. stav toho, kdo (n. co) je nízký: n. budovy; – n. cen; – n. tónu; – n. původu…

nízký

příd. (2. st. nižší) 1. malý na výšku, nevysoký; nejsoucí vysoko (op. vysoký): n-á zeď, věž, hora; n…

novověk

, -u m. dějep. doba od objevení Ameriky (1492) n. od počátku reformace (1517) až do našich dnů; bot.…

občanský

příd. 1. k občan: o-á svoboda; o-á povinnost; čestná práva o-á zaručená ústavou; o-á válka; o. sňate…

obojaký

příd. 1. obojetný, dvojaký, neupřímný, falešný, licoměrný, pokrytecký: o-á řeč; o-é chování, jednání…

obrovský

příd. 1. neobyčejně velký; ohromný, nesmírný, gigantický: o-é stromy, balvany; o-á síla; o. význam; …

odbornický

příd. k odborník: o-á diskuse; o-á důkladnost; neodbornické stanovisko; někdy hanl. nosit na očích o…

odkostiti

dok. (3. mn. -í, trp. -stěn) (co) zbavit kostí: o. maso; o. rybu

odvěký

, řidč. kniž. odvěčný (*odevěký) příd. trvající od věků; věčný, dávný, pradávný: o. spor; o-á pravda…

okostice

, -e ž. anat. vazivová blána kryjící kost a pevně s ní souvisící; perios teum

okosticový

příd. k okostice: anat. o-é nervy

okostýmovati

dok. (koho, co) obléci do kostýmů (ve význ. 2): o. herce; okostýmované figuríny

onaký

příd. (2. st. onačejší, řidč. onačí) 1. ve spoj. takový onaký jiný, jinaký: takové nebo o-é řešení…

opatrnický

příd. hanl. k opatrník; úzkostlivě n. vypočítavě opatrný: o. politik; o-á rezervovanost; o. program;…

opičácký

příd. hanl. k opičák; připomínající opice napodobivostí, zevnějškem, chováním ap.: o. snob; o-á spol…

ostrozrak

, -u m. bystrozrak (Pal., Klicp.); †ostrozraký příd. bystrozraký: o. lovec (Tyl); – o. duch (Klicp.)…

otrocký

příd. k otrok 1. náležející otroku n. otrokům, týkající se otroka n. otroků: o-á pouta; o-á galej; o…

†pakosta

, -y (Lum.), †pakostník, -a (6. mn. -cích) (Klicp.) m. záškodník (ve vojsku)

*pakostivý

příd. pakostnicový: p-é nohy (Til.)

pakostnice

, -e ž. poněk. zast. vleklé ochuravění kloubů a kostí (např. dna, revmatismus): trápí ho p.; mít p-i…

pakostnicový

příd. poněk. zast. mající pakostnici; stižený pakostnicí: p. stařec; – p-é klouby (M. Krat.)

pakostník

v. pakosta

panenský

příd. 1. pannám (ve význ. 1, 2) vlastní, pro panny příznačný; dívčí: p-á čistota, nevinnost, cudnost…

panický

příd. poněk. zast. panicům vlastní, pro panice příznačný: slib p-é čistoty (Jir.); ust. spoj. při li…

*pannopanna

, -y ž. (2. mn. -anen) expr. dokonalá panna: česká panna p.! (Ner.); p., zosobněná neposkvrněnost

panský

příd. k pán 1. pánům (ve význ. 1, 2, 5) náležející, u pánů se vyskytující: p-á pole; p. dvůr, pivova…

pepický

, řidč. pepanský příd. k pepík, pepan; náležející, vlastní pepíkům: p-á chůze mladíka; p-é chování; …

pitomoučký

příd. expr. nesmírně hloupý; mile hloupý; blboučký, hloupoučký: p-á písnička; p. pohled; přísl. pi…

plasticita

, plastickost v. plastičnost

plastický

[-ty-] příd. (z řec.) 1. provedený trojrozměrně, prostorově: p-á výzdoba stropu; p-á figurální řezba…

plebej

, -e (1. mn. -ové), plebejec, -jce m. (plebejka, -y ž.) (z lat.) 1. zprav. plebej (ve starověkém Řím…

plnozvuk

, -u m. (6. mn. -cích) zř. kniž. plný, jasný, sytý zvuk: p-em se rozezpíval hlas (Krásn.); plnozvučn…

ploský

příd. poněk. zast. 1. rovný, plochý 1, placatý, zploštělý: p. hrudník; p. obličej;. p-é chodidlo; p-…

plytký

příd. 1. kniž. málo obsažný; povrchní, mělký 2, bezvýznamný, prázdný, jalový 2: p-á zábava, opereta;…

†plzký

(nář. plizký Mrš., Jahn) příd. 1. slizký, kluzký, vlhký: p. had (Pal.); p-á zeď; p-á mlha (Čap.-Ch.)…

poblízký

příd. poněk. zast. řidč. jsoucí v blízkosti, dosti, značně blízký: p-é háje (Něm.); zpodst. *poblí…

podivínský

příd. k podivín; podivný, neobvyklý, zvláštní: p-é myšlenky, vrtochy; p-é chování; p. nápad bizarní;…

podkostelní

příd. jsoucí pod kostelem: p. rybník (Baar); p. chalupy (Nov.), u p-ch Jirásků (Jir.) bydlících pod …

pohanský

I příd. 1. týkající se pohanů n. pohanství: p. chrám, bůžek; p-á modloslužba, p-é pohřebiště; p-e Če…

pokost

, -u m. (6. j. -u) zast. tech. fermež

pokostní

příd. nář. přiléhající pevně na tělo, jsoucí bez záhybů: p. košile (Baar)

pokrytecký

(†pokrytský Pal., †pokrvtý Tyl) příd. licoměrný, neupřímný, obojaký 1 (op. upřímný, poctivý): p. mor…

politickostranický

příd. týkající se politické strany: p-é tendence, spory; p-é hledisko

polobarbar

, -a m. málo civilizovaný člověk: boj Římanů s východními p-y; přen. expr. fašističtí p-ři; polobarb…

pozemský

příd. 1. poněk. zast. vztahující se k zemi, k jejímu povrchu: do p-ch krajů (z podzemí) (Něm.); p. l…

pravěký

příd. k pravěk 1. existující v pravěku n. pocházející z pravěku; prehistorický: p-é pralesy; p-é moř…

pražský

příd. k Praha: p-é ulice; P. hrad; p-á předměstí; P-é předměstí, P-á brána (v někt. čes. městech) ku…

proletářský

příd. k proletář: p-á rodina, čtvrť; p-á revoluce; p-é uvědomění; p-á nemoc (Halas st. aj.) tuberkul…

prostořeký

(†prostořečný Prav.) příd. s prostou upřímností, až drzostí říkající v nevhodnou dobu něco, co se ne…

protilidský

příd. řidč. namířený proti člověku; příčící se lidskosti; nelidský: p-é jednání; – nacistické p-é pr…

protiumělecký

příd. řidč. příčící se uměleckému pojetí, uměleckým zásadám: p-é snahy; p. člověk (Olb.) nemající vz…

protivědecký

příd. odporující vědě: p-é reakční ideje nevědecké; podst. protivědeckost, -i ž.

prudký

příd. (2. st. -dší) 1. vyznačující se nečekanou rychlostí; spěšný, kvapný 1, chvatný (op. mírný 1):

prvověk

, -u m. pravěk 1 (Třeb. aj.); †prvověký příd.: p-é dějiny (Pal.); podst. †prvověkost, -i ž. (Klicp…

přátelský

příd. 1. k přítel, k přátelství: p-á dvojice; p. kolektiv; p-á smlouva mezi dvěma státy; poněk. zast…

přelidský

příd. řidč. expr. velmi, přespříliš lidský: p-é slabůstky (Neum.); – p. člověk; přísl. *přelidsky:…

přesladký

příd. velmi, nadmíru sladký: p-á vůně; p-é políbení; expr. p-á píseň sentimentální; p-é tajemství ve…

pseudověda

, -y ž. nepravá, pochybná věda; lživěda, pavěda: falšující p.; pseudovědec, -dce m. kdo se za vědce …

rajský

příd. 1. vztahující se k ráji (ve význ. 1, 2) jako k náb. představě; takový jako v ráji (podle bibl.…

rozkošnický

příd. k rozkošník; poživačný, požitkářský: r. donchuán, lenoch; r. život; přísl. rozkošnicky: prot…

ruský

příd. k Rus, k Rusko: r. národ, jazyk; r-á literatura; r-ští revolucionáři; útlak neruských národů z…

*různozvuký

příd. kniž. složený z různých zvuků, různě znějící: hudba r-á (Čech); podst. *různozvukost, -i ž. …

rytířský

(†rytírský Pal., Hol. aj.) příd. k rytíř 1, 2, 4, 5, 3: r-é brnění; r-é ostruhy; r-é hry; r-é povinn…

řečnický

příd. k řečník: ř. projev; ř-á tribuna; ř-é nadání; jaz., liter. ř-á otázka tázací věta, na niž neče…

řemeslnický

(ob. řemesnický) příd. 1. k řemeslník 1: ř-á dílna; ř-é náčiní; rukodílná ř-á malovýroba řemeslná 1;…

řídký

příd. (2. st. řidší) 1. obsahující málo urč. podstatných částic n. složený z částic oddělených od se…

římský

příd. k Řím: ř-é obyvatelstvo; ř-é budovy; – ř-é impérium; ř-é legie; ř-ští konzulové; zř. pomník sl…

selský

(†sedlský Wint., Něm. aj.) příd. k sedlák: s. lid; s. stav; s. statek; s-á jizba; s-á pýcha, paličat…

*sesterskost

, -i ž. kniž. sesterský vztah, sesterství (H. Dvoř.)

silácký

příd. k silák 1. příznačný pro siláka, prozrazující velkou sílu: s. organismus; s-é výkony vzpěračů;…

skluzký

příd. řidč. a zast. kluzký: s-é chodníky; cesta byla s-á; přen. a s-é je (víno) tak, až milo pít (Ne…

slabozraký

příd.: s-é děti; zpodst. slabozraký, -ého m.: škola pro s-é; podst. slabozrakost, -i ž. med. sta…

*sladkostrastný

příd. sladký, příjemný a zároveň strastný: s-á odpověď (Havl.)

sladkost

, -i ž. 1. vlastnost toho, co je sladké: s. ovoce; – s. odpočinku; – s. melodie; – s. slov 2. (čast.…

sladký

příd. (2. st. sladší) 1. mající chuť jako cukr, med (op. hořký 1): s. pokrm; s-é pečivo, ovoce; s-á …

slizkost

, -i ž. 1. vlastnost toho, co je slizké: měkkýší s.; – hanl. (měl v sobě) s. vtíravce (Lid. nov.) po…

slizký

příd. 1. (od slizu n. jako od slizu) mazlavě, lepkavě vlhký a kluzký: slizcí hadi; s-é tělo ryby; s-…

slovácký

příd. 1. týkající se Moravských Slováků, Slovácka 1: s-á dědina; s-é písně; s. šohaj; potrav. s-á kl…

slovanský

příd. k Slovan; týkající se Slovanů jako pův. celku n. jako skupiny příbuzných národů; týkající se p…

slovenský

příd. 1. k Slovák 1, k Slovensko 1: s. národ; s. jazyk; s-á země, píseň; s-é hory, lázně; S-é národn…

sobecký

(†soběcký Erb., Ner., †sobsky Klác.) příd. egoistický 1. dbající jen vlastního prospěchu: s. člověk;…

sousedský

příd. 1. k soused: s. vztah; s-á shoda, pomoc; s. bál; (seděl) u toho "s-ého stolu" (Jir.); zast. s.…

souvěký

(†spoluvěký Čel., Klicp.) příd. kniž. 1. jsoucí, žijící v témž věku, v téže době; soudobý 1, současn…

společenský

příd. 1. vztahující se k lidské společnosti; sociální 1: s-é poměry; s-é zřízení; s-é třídy; s. jev;…

spoluviník

(dř. ps. -vinník), -a m. (spoluvinice, -e ž.) kdo má účast na (společné) vině: domnělý s.; prozradit…

staropanenský

příd. k stará (ve význ. 2) panna: s-á léta; s-á přísnost; přísl. staropanensky: s. zatrpklý; pod…

starosvětský

příd. 1. vztahující se k starému světu, připomínající jej (op. novosvětský): s. oblek; s-é zařízení …

starověk

, -u m. 1. dějep. zprav. doba od starého Egypta (zhruba od r. 3000 př. n. l.) do vyvrácení říše říms…

starovlastenec

, -nce m. (*starovlastenka, -y ž., Mach.) poněk. zast. vlastenec starého rázu: upřímný s. (Staš.); s…

stařecký

(†stařecí Třeb. aj., *starecký Šmil.) příd. k stařec 1: s-á léta; s. obličej, krok dědovský, starý;

státnický

příd. k státník: s. rozhled; s-é umění; s. čin; složit s-ou zkoušku osvědčit se (jako státník, expr.…

stavovský

příd. 1. k stav I 5: s. sněm; s-á vláda; s. odboj proti králi; s-é výsady; (dř.) S-é divadlo (v Praz…

stranický

příd. 1. týkající se politické strany vůbec; dnes čast. týkající se komunistické strany n. jejích st…

středověk

, -u m. 1. dějep. doba mezi starověkem a novověkem: dějiny s-u 2. bot. s. rostlinstva střední (druho…

světácký

příd. 1. k světák 1: s-á společnost; vést s. život; s-é gesto; s-é svůdnické řeči; pán vzhledu s-ého…

světoobčan

(†světaobčan Pal.), -a m. (1. mn. -é) (světoobčanka, -y ž.) 1. stoupenec světoobčanství; kosmopolita…

světský

příd. 1. týkající se života na světě, v lidské společnosti; pozemský 2: s-é radosti, rozkoše; nespra…

svojský

příd. (sloven.) kniž. rodný, domácí, svůj 1, svérázný, osobitý 1: slovenský s. útvar dramatu (Pražák…

sypký

příd. (2. st. sypčejší) takový, kt. se lehce sype: s. materiál; s-á zemina; s-á hlína drobivá; s. sn…

*šedověk

, -u m. dávnověk (Třeb.); *šedověký příd.: š-é duby (Kosm.) prastaré; podst. *šedověkost, -i ž. dá…

širokostřechý

(*širo- Osv.) příd. mající širokou střechu (ve význ. 3): š-é dámské kokrhele (Zápot.)

široký

příd. (2. st. širší) 1. mající veliký rozměr na šířku (ve význ. 1), zvětšený do šířky (op. úzký): š.…

školácký

příd. 1. k školák 1, školákům vlastní: š-é povinnosti; š-á léta 2. primitivně neumělý, neobratný; za…

šosácký

příd. hanl. vlastní šosákovi; příliš konzervativní, zpátečnický, zaostalý, copařský 2, měšťácký 2, ú…

tenkostébelný

příd. řidč.: t-á tráva

tenkostěnný

příd.: t-á sklenice, baňka; t-á porcelánová miska; tech. t-é trubky; t-é odlitky; stav. t-á příčka;

*tenkostrunný

příd.: t. nástroj (Lit. nov.)

tenký

příd. (2. st. tenčí) 1. mající malou tloušťku, sílu (ve význ. 5); slabý 5 (op. silný 5, objemný, tlu…

těžkost

, -i ž. 1. vlastnost toho, co je těžké (ve význ. 1, 2, 4, 5): t. kovu; t. závěsu tíha, tíže; – jaká …

těžký

příd. (2. st. těžší) 1. mající velkou váhu, hodně vážící (op. lehký 1): t. balvan; t-é zavazadlo; t-…

titánský

[ty-] příd. kniž. expr. k titán 1: t-é pracovní úsilí (R. právo) obrovité; t-é boje (Ner.) nadlidské…

tlakostroj

, -e m. piv. zařízení na čepování piva pod tlakem

trojaký

příd. poněk. zast. existující ve třech rozličných podobách, druzích; trojí: t-é šaty nosíš (Koll.);

trpkost

, -i ž. 1. vlastnost toho, co je trpké: t. vína, čaje; – expr. t. zklamání hořkost; slzička bolesti …

trpký

příd. (2. st. trpčí, trpčejší) 1. mající hořce nakyslou, palčivou, svírání v ústech působící chuť, j…

tupozraký

příd. med. trpící tupozrakostí: t-é oko; podst. tupozrakost, -i ž. med. porucha vidění, při kt. ne…

ubožácký

příd. k ubožák; ubohý: u-é živoření; – u. dar; přísl. ubožácky: u. žít; – být u. oblečen; podst.…

učenecký

příd. k učenec 1: u-á důkladnost; přísl. učenecky: u. důkladně; podst. *učeneckost, -i ž. (Šal.)

Ukrajina

, -y ž. 1. jedna ze sovětských republik po obou stranách středního a dolního Dněpru: hist. pravobřež…

umělecký

příd. 1. k umělec: u. život; u. spolek; u-á kariéra 2. týkající se umění: u-é dílo; u-á tvorba; u-á …

útloboký

příd. řidč. kniž. štíhlý: ú-é děvče (Heyd.); přen. ú-é břízky (Lid. nov.); přísl. *útloboce: ú. pr…

úzkost

, -i ž. 1. pocit nejistoty spojený s bázní před něčím neznámým, neurčitým a s pocitem vlastní bezmoc…

úzkostiplný

příd. řidč. kniž. plný úzkosti (ve význ. 1); úzkostný 1: ú-é srdce (Nov.); ú. stesk (K. Čap.); pří…

úzkostlivec

, -vce m. řidč. úzkostlivý, krajně svědomitý n. opatrný člověk: ú. v peněžním jednání (Štech)

*úzkostlivěti

ned. (3. mn. -ějí) stávat se úzkostlivým (H. Dvoř.)

úzkostlivost

, -i ž. 1. vlastnost toho, kdo (n. co) je úzkostlivý: kniž. ú. pohledu; – přehnaná péče hraničící s …

úzkostlivý

příd. 1. kniž. vyjadřující úzkost, naplněný úzkostí; úzkostný: ú-é volání; ú. pohled bojácný; byla z…

úzkostný

příd. kniž. 1. vyjadřující úzkost, naplněný úzkostí: ú. hlas (John); ú-á chvíle (Maj.); ú-é srdce (P…

úzký

příd. (2. st. užší) 1. mající malý rozměr na šířku (ve význ. 1), zmenšený do šířky (op. široký 1): ú…

vazký

příd. obl. mor. a odb. vlhký a lnoucí přitom k sobě: v-á hlína mazlavá; v-é bahno; v-é těsto; v. pot…

vědecký

příd. 1. týkající se vědců: v. svět; v. dorost; v-á rada; má vážné v-é jméno 2. týkající se vědy: v.…

*věkostálý

příd. věky stojící, trvalý 1, 2, věčný 2, 1: v-á zeď (Pal.); – v-é zákony (Vrchl.)

velikost

, řidč. velkost, -i ž. 1. velmi značná prostorová n. plošná rozměrnost; rozlehlost, rozsáhlost: obdi…

velikostní

příd. k velikost 2: odb. v. skupina, třída

veliký

, velký příd. (2. st. větší) 1. mající značné rozměry, zaujímající značnou plochu, značný prostor, d…

velitelský

příd. k velitel 1. týkající se velitele: v-á funkce; v-é kádry; v-á pravomoc; v. můstek (na lodi); v…

velkoměsto

(zř. a zast. vele- Herrm.), -a s. město o velké rozloze, s velkým počtem obyvatel (zprav. nad 100 00…

velkopanský

(*veliko- Lum., Jahn) příd. 1. řidč. vyskytující se, běžný u velkých pánů: v-á osamocenost zámku (Be…

velkostatek

, -tku m. (6. mn. -tcích) 1. (u nás dř.) statek (ve význ. 1) o velké výměře polností: správce v-u; r…

velkostroj

, -e m. horn. stroj o velkém výkonu: v. k těžbě uhlí; rubací v-e

velkosvět

, -a m. (6. j. -ě) kniž. svět (ve význ. 7) dřívějších vyšších společenských vrstev; velký svět: dáma…

venkovský

příd. k venkov 1. pocházející z venkova (ve význ. 1), žijící n. pracující na venkově; pro venkov cha…

vesnický

(†vesní Klicp., Hol., *vesnicový OSN Dod) příd. k vesnice; náležející vesnici, týkající se vesnice; …

veškostn

, -u m. (z něm.) zast. ob. prádelník: složit prádlo do starého, vykládaného v-u (Herrm.)

vetchozraký

příd. řidč. med. trpící vetchozrakostí; podst. -zrakost, -i ž. řidč. med. presbyopie

vladařský

příd. 1. k vladař: v. rod; v. dům; v-é odznaky 2. vlastní vladařům: paní silné v-é vůle (Bass); v-á …

vlastenecký

příd. 1. k vlastenec; prodchnutý vlastenectvím; svědčící o vlastenectví; patriotický (poněk. kniž.):…

†vlastenský

I příd. 1. vztahující se k vlasti, vlastenecký 2: (tu) na v-é půdě (Jir.) vlasti; dějiny v-é (Pal.);…

vlhkost

, -i ž. 1. vlastnost toho, co je vlhké: přirozená v. půdy; měřit v. (vzduchu, obilí ap.); stupeň v-i…

vlhkostní

příd. vztahující se k vlhkosti (ve význ. 1): nepříznivé v. poměry; přísl. vlhkostně řidč.: v. příz…

vlhký

(*vlhý Zey.) příd. (2. st. vlhčí, vlhčejší) nasáklý tekutinou, zprav. vodou, n. obsahující značnější…

*vnějškost

, -i ž. vnější vzhled, vnější stránka něčeho, vnějšek 2, vnějškovost: není ochoten přihlédnouti k po…

vnitrozemí

, s. území ležící uvnitř pevniny, vzdálené od mořského břehu n. od hranic: evropské v.; v. Čech;

vojácký

příd. k voják 1. příznačný pro vojáka: v. krok vojenský; v-á statečnost; v-é přednosti (Bran.); v-á …

vojenskostrategický

příd.: v. plán

vojenský

(†vojanský) příd. týkající se vojny, vojáka, vojska (op. civilní, občanský 2): v. stav, život; v-á s…

vratký

(†vrátký) příd. (2. st. vratší) 1. takový, kt. nestojí pevně, kt. se snadno zvrátí; nepevný, kolísav…

*vrchnopanský

příd. 1. svrchovaný 1: v. úřad; v-á ochrana nad poddanými (Pal.) 2. hanl. povýšený 4: v. tón (Mužík)…

všelidský

příd. týkající se všech lidí, vhodný n. platný pro celé lidstvo: snahy, cíle v-é humanitní; v-é ideá…

vykostiti

dok. (3. mn. -í, trp. -stěn) (co) zbavit kosti, kostí: v. maso odkostit; vykostěná kýta; ned. vyko…

vysokojakostní

příd.: hut. v. ocel

vysokostěnný

příd. žel. v. vůz otevřený, s vysokými postranními stěnami (op. nízkostěnný)

vysoký

příd. (2. st. vyšší) 1. velký na výšku; jsoucí vysoko (op. nízký 1): v. strom, komín; v. dům; v-á sí…

začátečnický

příd. k začátečník: z-á práce; z. pokus; z-é potíže začátečníku vlastní; z. kurs pro začátečníky;

zákostelí

, s. řidč. místo, prostor za kostelem: roh z. plný plevele (Pech.)

*zákostelní

(Tech. obzor), *zákostelský (Šmil.), *zákostelecký (Wint.) příd. jsoucí ze zákostelí, na zákostelí

západnický

příd. 1. pocházející ze Západu (ve význ. 4); západní 2: z-á kultura; z. kroj (Lier); z. vzor; překla…

zápecnický

příd. hanl. k zápecník: z-é vlastenčení; z-á malost zpátečnictví; přísl. zápecnicky: z. opěvovat m…

*zásvětský

příd. kniž. k zásvětí: z. hlásek (nenarozeného tvora) (Čap.-Ch.); přen. z-á venkovnost (Lit. nov.);

*zázemský

příd. nadpozemský: z-é ideály (Šmil.); podst. *zázemskost, -i ž. (Šal.)

zemědělec

, -lce m. (zemědělka, -y, řidč. zemědělkyně, -ě, 2. mn. -yň, -yní, ž.) kdo pracuje na obdělávání půd…

zeměpán

, -a m. 1. (†-paní, -í ž.) panovník 1, vládce 1: mocný, nejmilostivější z.; z. pro blaho národů svýc…

zemský

příd. 1. vztahující se k zemi (ve význ. 1), k jejímu povrchu: z. povrch, průměr; z-á atmosféra, přit…

*zevnějškost

, -i ž. něco zevnějšího: povrchnosti, z-i a lehkomyslnosti (Ner.)

zjakostniti

dok. (3. mn. -í) poněk. kniž. (co) učinit jakostním, jakostnějším; zkvalitnit: z. práci; z. výrobky,…

zjakostňovati

ned. poněk. kniž. k zjakostniti: z. výrobu

zkostnatělec

, -lce m. expr. zkostnatělý člověk: byrokraté a kancelářští z-i (R. právo)

zkostnatělý

příd. takový, kt. zkostnatěl (ve význ. 1): z. úředník nepružný, kostnatý; z-é úřadování toporné; z. …

zkostnatěti

dok. (3. mn. -ějí) 1. stát se kostnatým (ve význ. 3, 2): úředníci zkostnatěli, zbyrokratičtěli ustrn…

zkostrbatěti

dok. (3. mn. -ějí) stát se kostrbatým (ve význ. 1): stěna vlhkem zkostrbatěla

zlodějský

příd. k zloděj: z-á tlupa, banda; z-é náčiní; z-á svítilna zlodějka 2; vcházet někam tiše po z-u kra…

znalecký

příd. k znalec: z-é vědomosti; z. úsudek; z-é kolegium lékařské; posuzovat věc z-ma očima; práv. z. …

zpakostit

dok. nář. (co) zkazit 2: fadesa moderních zpakostěných měst (V. Mrš.); zpakostit se dok. nář. stát…

*zřídký

, *zřídkavý příd. řídký 2: z-ký zjev (Heyd.); z-kavé slovo (Lid. nov.); podst. *zřídkost, -i ž. (H…

zúzkostlivělý

[s-ú- i zú-], kniž. zúzkostnělý příd. takový, kt. zúzkostlivěl, zúzkostněl: z-í lidé; přísl. zúzko…

zúzkostlivěti

[s-ú- i zú-], kniž. zúzkostněti dok. (3. mn. -ějí) 1. stát se úzkostlivým, úzkostlivějším, úzkostným…

*zúzkostniti

[s-ú- i zú-] dok. (3. mn. -í) kniž. (koho, co) naplnit úzkostí: nedám z. vaše sny (Preis.)

*zúzkostňovati

[s-ú- i zú-] ned. kniž. 1. k zúzkostniti: (to) zúzkostňuje duši (Vávra) naplňuje úzkostí 2. k zúzkos…

zvířeckost

, -i ž. bestiálnost, bestialita 1. vlastnost toho, co (n. kdo) je zvířecké (ve význ. 1, 2): z. války…

zvířecký

příd. 1. nelidsky krutý; surový 3, bestiální, zhovadilý: z-é mučení; z-á bezcitnost; z. sadista; z-é…

ženskost

, -i ž. 1. souhrn vlastností typických pro ženu, zejm. vynikajících, kladných (např. jemnost, něha a…

ženský

příd. 1. týkající se ženy jakožto příslušnice pohlaví: ž-é pohlaví; ž-é tělo; drobné ž-é ruce; ž-á p…

†židký

příd. (2. st. židší) 1. řídký 1, tekutý 1: (železo) v stavu ž-ém (Hol.) 2. ohebný 1, pružný 1: ž-á…

žoldnéřský

příd. k žoldnéř: ž-é vojsko; loupeživé ž-é roty; ž-á kořist (Jir.); přen. hanl. ž-é řemeslo žurnalis…