kouzlo, -a s. (2. mn. -zel) 1. (v pohádkách a v pověrách) nadpřirozená, čarovná moc, projev a účinek této moci, čarovný prostředek: kouzlem oživit mrtvého; stát se obětí kouzel; bát se kouzel; věřit věštbám a kouzlům; znát kouzla; provozovat kouzla a čáry; lesní ženky ji vyučily kouzlům (Vanč.); ochranné k. (Tyl) 2. zprav. mn. kouzla velmi obratné výkony (eskamotáže ap.) prováděné tak, aby působily jako nadpřirozené, čarovné; expr. neobyčejně, až neuvěřitelně obratné počínání: cirkusová kouzla; kouzla eskamotérů triky; dělat na hrazdě kouzla zvlášť obratné cviky; hospodyně musí často dělat kouzla, aby vystačila s penězi velmi důvtipně hospodařit 3. silný půvab; přitažlivost: k. krajiny, slova, osobnosti; k. novosti; k. hudby; kouzla zbavený zevšednělý; působit na někoho zvláštním kouzlem; expr. zdrob. kouzlíčko, -a s. (6. mn. -ách): básnická k-a