kovati ned. (1. j. -u, -ám, rozk. -ej, podst. -ání) (co) 1. zpracovávat (kov) v tvárném stavu rázy (např. kladiva): k. železo; kování hřebíků; ruční, strojové kování 2. zhotovovat z kovu rázy kladiva: k. zbraně; přen. expr. k. verše 3. pobíjet, zdobit kovem; okovávat: k. hůl; stříbrem kovaný náramek 4. (koho, co) opatřovat (koně) podkovou; okovávat: dát k. hříbě; koně nebyli kováni; přen. ať jsme na ostro (ps. též naostro) kovaní (Baar) dobře připraveni (k střetnutí) ○ předp. do-, na-, o-, pod-, pře-, při-, roz-, s-, u-, v-, vy-, za-; → nás. kovávati ○ předp. v. kovati kromě na-