krákorati ned. (j. 1. -ám, 3. -rá, zř. -ře, rozk. -ej, přech. přít. -aje) 1. (zprav. o slepicích) vydávat skřek znějící jako krá, krák: na tom našem dvoře všecko to krákoře (píseň); kavky, vrány krákorají krákají 2. zhrub. (co; ~) ošklivě zpívat; hlasitě mluvit nerozumně, nesrozumitelně, tlachat, žvanit: krákorá písničku; k. z not; – krákorá nesmysly; cizinské krákorání (Ner.) ○ předp. na- se, po- si, vy-, za-