kruh, -u m. (6. mn. -zích) 1. část roviny ohraničená kružnicí; geom. vypočítat obsah kruhu; tzv. problém kvadratury kruhu 2. tvar kružnice (často jen přibližný, ale uzavřený); kolo: načrtnout několik kruhů; postavit se, sednout si do kruhu; kroužit, tančit v kruzích; kruhy navodě; obejít někoho, vracet se kruhem oklikou; před očima se mu dělaly kruhy; mít kruhy pod očima; točit se v začarovaném, bludném kruhu nenacházet východiska: zast. čtyři kruhy básní cykly; bot. květní k. tvořený částmi květu; zeměp. polární k. (severní a jižní) rovnoběžka (66°30´) dělící mírný pás od studeného; chem. molekula n. její část, jejíž atomy tvoří uzavřený řetězec; log., jaz. definice kruhem nesprávná definice, v níž to, co má být definováno, slouží zároveň jako prostředek definování; hud. kvartový k. takové uspořádání tónin, že každá následující vychází z čisté kvarty tóniny předešlé, kvintový k. 3. předmět připomínající tvarem kruh n. kružnici: uvázat vory ke kruhu; nosit v uších kruhy; vystřihovat kruhy z lepenky; sport. vyznačená kruhová plocha, z níž se hází n. vrhá (disk, kladivo, koule); těl. kruhy tělocvičné nářadí tvořené dvěma volně zavěšenými dřevěnými kruhy; výr. hrnčířský k. otáčející se pracovní deska (okrouhlého tvaru) k formování nádob 4. skupina lidí spjatá společnými zájmy ap.: úzký k. přátel; rodinný k.; redakční k. časopisu kolektiv; často mn. kruhy vrstva lidí urč. povolání n. zájmu: dělnické, novinářské, divadelní kruhy; vládní, vlivné kruhy, revoluční, reakční kruhy; liter. k. májový skupina básníků kolem almanachu Máj 5. řidč. prostředí, okruh, oblast: myšlenkový k. básníka; k. našich představ; zdrob. kroužek, kroužeček v. t.