kužel, -e, -u m. (6. j. -i, -u) 1. těleso s podstavou zprav. kruhovou, do výšky se zužující v hrot; tvar tohoto tělesa n. předmět tohoto tvaru: k-e uhelných hald; do (tvaru) k-e sestřižené keře, stromy; světelný k. reflektoru; geom. těleso ohraničené částí kuželové plochy (plášť kužele) a podstavou: k. kruhový, rotační; k. přímý, kosý; k. komolý 2. vrchní část přeslice, na niž se navíjí len: k. kolovrátku; k. a přeslice; těl. dřevěné tělocvičné náčiní v podobě kuželky: kroužit k-em; cvičení žen s k-i (k-y); zdrob. kuželík, kuželíček v. t., kužílek v. t.